Při včerejším průzkumu hnízdiště u Býčiny jsem po dlouhém čase potvrdil soudržnost páru v roce následujícím! Zvláště slavičí samičky nemají život lehký, musí část hnízdění pobývat na zemi a jsou tím zranitelné. Méně jich přežívá, méně se tak vrací. Znalost problematiky je ale omezena i tím, že se méně kroužkují. Jeden takový pár se k rybníku Střípek letos vrátil. Pro ty z Vás, kdo se ornitologii nevěnujete připomínám, že u slavíků (i většiny jiných pěvců) je tomu tak, že sejdou-li se partneři v čase následujícím, je to dáno vztahem k místu dobrých zkušeností, ne zalíbením se jednoho v druhém. A přesto je ptačí setkání příjemné soudit. Jak jim asi spolu je, když se doma potkají? Hnízdo bude zas někde poblíž místa loňského, byli úspěšní. Snad bude stejně i letos.
Na příkladu starší F lze doložit, že rýdovací pera FF jsou užší než u MM
Před deštěm se ozýval vedle z Býčinského rybníku chřástal kropenatý. Jsou zdejší rybníky ještě stále na ptactvo bohaté, jak bývalo i za doktora Hořice. Z některých byly sic jen podmáčené rákosiny, přesto tu bylo živo.
Jedním z pěti určovaných podvečerních slavíků byl jedinec s nezvyklou jarní hmotností (29 ½ gramu). Nebyl ale postavou nadměrný, to ne. Přesto jsem poznal hned, že je jiný, kulatější. Když se však švýcarská pružinová váha ťukla o doraz, vrátil jsem se ještě znovu k jeho prohlídce. Tučný a zaoblený – toť jeho definice.
Kým jsou tito těžší jarní slavíci? Potáhnou dál až dozpívají a občerství se? Uvidíme. Snad návštěvou v máji čerstvou záhadu vyřeším.
Tvar křídla i vše ostatní jej řadí k slavíku obecnému a měl by jím také být.
Zjišťuji, že čím více se člověk tématem zaobírá – tím víc si všímá úkazů podřazenějších.
Že jarní tah i víceletých přes hnízdiště probíhá i v této oblasti, je očekávatelné, jen tomu dát důkazní podobu. A není třeba tento slavík už návodem, kterak na oříšek praštit?
