Letošní VPZ už má svůj termín, místo – a nemá ještě pevný začátek. Pevný ani nebude. Od východu slunce (5:30 h), třeba do sedmi. Kdo dřív přijde, víc uslyší!
Od rozednění by měli nastupovat ptačí druhy několika prostředí. Z mostku je vidět na rybník, do rákosin, na bahnitopísčitou výspu, na luka i do podmáčené vrbiny. Později zajdeme i k lesu. Koncert by to tedy měl být monstrózní. Pro chvíle blížící se poledni mám připraveny příběhy z odchytů na Červenském rybníku. Je jich opravdu hodně, nudit se nebudeme. Určitě zmíním pozoruhodné výsledky kroužkování u vodních ptáků, bahňáků, rákosinových druhů, modráčků a samozřejmě slavíků. A taky od břehulí a vlaštovek, ty vás překvapí.
Na devětsilech už budou jarní motýli, bude-li ovšem hezky. Vezměte si foťáky a taky svačinu. Teď vám tady nabídnu fotku sýkořice vousaté, kdyby jsme ji tam náhodou neviděli, nebo nezaslechli. Není legrační?
Uslyšíme chřástaly, možná bukače a uvidíme jak se po ránu z Červenské kosy (výspa) rozlétávají ptáci dál po hladině (má 45 ha). Můžeme zažít černého čápa i bílého, ale klidně i orla mořského, orlovce či volavky bílé. Rákosí by mělo být v tu dobu již plné zpěvu, velmi záleží na tom, jak zima porosty zdecimuje. Probíhala tam pět let odchytová akce CES a ukázala, jak zásadní vliv stav rákosí a postupné zarůstání výspy náletovými dřevinami na počty a skladbu avifauny má. Pohovořím o vysledovaném způsobu zazemňování rybníka, je to velmi zajímavé a nikdy předtím (kdybych tam s odchyty tolik nepobyl) bych tomu neuvěřil. Pohovořím i o socialistických otravách ptactva botulismem, dnes už snad nehrozí.
Ikdyž obrat, který použiji, je dnes hodně frekventovaným a degradovaným, to místo je pro mne opravdu srdeční záležitost. Tam jsem kdysi začínal, s ním jsem zestárnul, hádal se za něj v novinách, když páchlo jako žumpa. Aglomerace nad rybníkem už dnes výrazně neškodí.
Červenský rybník je hnízdištěm, shromaždištěm i zimovištěm četných ptačích druhů. Jen ptáci volné hladiny tam nějak nechtějí žít. Voda je zřejmě vyžraná a mnoho nenabízí. V létě vládnou sinice. Ovšem rákosiny – to je jiná! Nikdy nebyly tak rozlehlé, nikdy nebyly tak bujné. A letos sněhu nebylo, rozválené tedy nebudou.
Okolo míří (již vyschlý) mlýnský náhon, můžeme jej též zmínit. V čase mého mládí bývala ta místa romantická. Zmizely však sady, orchidejové i úpolínové louky, hlavaté vrby přerostly a rozlamují se. Hnízdívaly v nich divoké kachny. Chodilo se tudy do Plakánku a dál procházkou na Kost. Blíže Českému ráji jsou na Klenici rybníky další. Tam ale nepůjdeme.
Budou nějaké propagační materiály, dětem přivezeme acháty. Ještě vymýšlím, kde budeme parkovat, to bude upřesněno. S VPZ nashledanou v květnu, na dopolední vycházce.
