Co to má společného se slavíky? Nic míň než, že v tom čase přes naše území táhne hnízdit nejrobustnější z nám známých čtyř slavíků – slavík tmavý uherský. Nechme stranou možné hnízdění u nás, nechme stranou jeho „tvrdý“ zpěv a pojďme mu nahlédnout do cestovní mapy.
Je to pták táhnoucí JV cestou až na samý jih Afriky. Tedy i přes Keňu, kde byl jeden s českým kroužkem před lety zastižen. Má to domů hodně daleko a snad i proto přilétá od slavíka obecného později.
Proč ho u nás potkáváme stále vzácně, přestože na jeho tahové cestě ležíme?
Jarní ptáci spěchají hnízdit, hlavně ti starší. Pár důkazů jsem si za ta léta pořídil a štěstí mi přálo, že jsem chytil i starší průtažnou samičku. To byl zážitek! A první noc ji z té temné sluje podle cesty k rybníku Pivák hned zase sebrala. Chytil jsem ji samozřejmě náhodou, líčil jsem na obyčejné slavíky. Na svahu z vyklopené zahradní hlíny pod nejtmavší roští jsem usadil sklopku a za chvíli se nestačil divit. Do večera jsem tam pak seděl na fialové plastové židli (přivezené asi s tou hlínou) a koukal do toho roští jak na televizi. Abych se něčemu z jejich života konečně přiučil. Přiučil jsem se a rozšířil obdiv.
První samci „jdou“ v konci dubna. Jsou tiší a rychlí. Každého z nich jsem taky chytil vlastně náhodou, cíl byl jiný. Po půli první dekády května už nějaký někde zapěje, bývá to však docela bída, má skvrněná křídla a žádné zkušenosti. Tací u nás někdy i zůstanou déle a někteří se (asi v zmatku a pod tlakem) pak i spárují s protějškem mírně odlišným. Ale mám i případy opačné. Ke křížení jsem se ale nechtěl dostat, zpět k zástihům: Možná ti průtažní ani na provokaci zpěvem nepůjdou, podle mých zkušeností se leknou a zmizí.
Na podzimním tahu se chytnou ponejvíce mláďata. Ukazuje to asi na stejný efekt, staří to prostě „rozletí“ do jim známého „sběrného místa“. Nebyli by jediní, mají takové někteří rákosníci i geolokátorem přečtený (obecný) slavík z Anglie.
Co se nad slavičí střední Evropou děje v čase tahů obou rezavých slavíků? To by mě zajímalo.
