Nevěnuji tady na blogu příliš prostoru vychloubání se výsledky – na druhou stranu – proto se specialisté tématem zaobírají především. Sečtu ale přínosy hned v půli února na výstavě v Dolním Bousově, tam jsem začínal a tam se třicet let za slavíky vracím. I to je celkem slušný výsledek, vydržet tolik let a zjišťovat, že téma zdaleka není vyčerpáno; že jsem se konečně zorientoval, obklopil se přínosnými lidmi a sám začínám prospívat.
O největším objevu pro vědu už tady bylo napsáno dost, je to ale relativní, třeba výsledky ze sběru klíšťat jsou odborníky také ceněny. A ty se v současné době chystají k opublikování v zahraničí. A zdá se, že je to opravdu síla. Jsou tam i věci nově popsané, no to se tedy slavíci zase předvedli! Až to bude představeno, pak to tady usrozumitelním. Už teď je ale jisté, že se ten dvouletý sběr slavičích klíšťat vědě vyplatil.
I to je přínos mého bádání, nabídnout kolekci slavičích parazitů k posouzení a analýzám. Přiznám se, že nevím, kolik vědců mělo příležitost zkoumat klíšťata od slavíků, jako má kolega Ivan z brněnské university. Je to specifické a vzpomínám, jak krásně a pochvalně mluvil o boleslavských slavících na vernisáži výstavy v Bakově nad Jizerou před lety. Co by řekl dnes, když přibylo zajímavého materiálu, mj. i africká klíšťata z kněžmostského slavíka. To bude taky brzké téma na oslavu.
Klíšťata odebírám slavíkům vždy, je to odplata za to, že je na chvilku otravuji; většinou jsem je však likvidoval bez efektu, až se ohlásil odborník. Přišlo mu to líto a dobře udělal. Úspěch je na obzoru.
Míval jsem sny jiné. Když jsem okroužkoval pět set slavíků a poznal. že na hlášení „z venčí“ to asi jen tak nebude, přál jsem si chytit slavíka kaliopu. Kamarád mne na to přivedl, když nastudoval zástihy po Evropě. Dal mi pro jistotu nahrávku a říkal, ať to na jaře zkouším. Nezkusil jsem to, přijde mi to zbytečné. A takový jsem i s tím mým výzkumem. Odrazit se z místa mi trvá strašně dlouho. Ale pak jsem zase velmi trpělivý a rychle se učím. Proto platí, co řekl ve vztahu k popsané hybridní samici o mém výzkumu jeden vedoucí – štěstí přeje připraveným!
Slavík kaliopa nebyl ani v ZOO, byli jsme tam kdysi výletem a chtěl jsem si jej načíst. Později jsem se dověděl, že někam zdrhnul. Přišly jiné objevy, víc nečekané. Už jich pár je. A přání mám, už jsem je tady vyslovil: najít pár tmavých slavíků v našich podmínkách a taky najít tmavého slavíka, který vydržel do pelichání. Tak to bych se tam za ním jistě odstěhoval! To by byla příležitost, vidět na vlastní oči, jak z něho peří svižně opadává.
A mám ještě jedno přání, nechtěl bych však, aby působilo jako klišé. Když teď vidím na webu BTO, že opravdu nejde o planý poplach a slavíci z Anglie překotně mizí (ikdyž procentuelně to není tak divoké, jak se šířilo dříve), mám strach, aby to nedošlo k nám. Snad se jim podaří pojmenovat problém, propad mi přijde neuvěřitelný. A poznat to tam podle grafu bylo už v 80. letech, kdy u nás šli spontánně nahoru! Tak já si přeji, aby se slavíci na hnízdištích po Evropě udrželi!
