Výprav za slavíky už bude opravdu jen několik a tak bychom mohli tentokrát vyrazit společně. Je to prvně, co vás takhle zvu. Z míst, která jsem si pošetřil pro výzkum pelichání, už jich mnoho nezbývá, příště Starou Studénku, dnes bakovský písník a cestou domů se stavíme na Horce.
6.8. odpoledne začíná být dusno. Obloha je chvílemi podmračená, v autě pochcípali červi, vzal jsem „druhou směnu“. V pískovně to bývá dobrodružné a mám odtud z pelichání skvělý výsledek.
Voda je vysoko i tady v Bakově, slunky vyjely do kaluží, zahlédl jsem dva křemenáče v osikách, ty pobereme později. Třeba to, vzhledem k datu, dnes bude brzy u konce.
U boudy se sám od sebe ozval slavík, tak to se opravdu nestává. Spěchat tedy odtud nebudem. Lezu do kopce a strkám sklopku pod temný šípek, přecházející v ostružiny. Dobrý flek. Pokud sklopku pták nezná, mělo by to vyjít. Dávám podle „panelky“ ještě jednu pastičku do černého bezu, kdybych ho kypřením motyčkou snad z místa vyplašil. Je vysoké datum, už dokáží uletět. Na úpatí strže kupodivu v křídlatce japonské letos nic neodpovídá, daleko lepší plácek vidím nahoře u plotu. I s plaménkem plotním, to je nádherná džungle! Kde se tu objevil pámelník, to fakt nevím. Pouštím lehce hlas. Po chvíli je jisté, že unikátní prostředí je obsazeno. Kladu dvě sklopky; dnes to vypadá skvěle!
Místa máme všechna pod dohledem a třeba je hned zkontrolovat. Čerstvě obšancovaný plácek v první sklopce má už slavíka! Je vidět, že je dospělý a to je dobrý materiál. Plácek pod bezem má také slavíka, hodně ještě rozpelichaného. To bude zajímavé! I on jde do pytlíku a ve svahu pod šípkem je pod síťkou třetí! Tak to je tedy síla. Pojďme na stanoviště, ať je co nejdříve můžeme vrátit na pelichaniště.
První vypadá takhle:
Druhý to během prázdnin asi nestihne.
Třetí může letět za pár dní. Vypadá s tou ofinkou důležitě, už asi řeší postup kontinentem.
Sbíráme houby, jezera jsou plná lysek a chřástalů, ukládám foťák a odjíždíme. Byla sice blíže k nádraží ještě jedna „odezva“, ale to byl pravděpodobně mladý pták, sklopky se tam válely zbytečně, už mohl být klidně kdesi na druhé straně lomu. Jedeme zadem do Kněžmostu, přes Horku. Louky se tu už bohužel nesečou, hnízdiště je v průseku pod elektrovodem. Zkusíme hlas. – Pěkně – za cestou „zavrčel“. Tady to bude ale obtížné, nejsou tu tmavá houští, jde spíše o les. Odkud se přesně ozval nevím, musíme improvizovat. Nad bažantnicí, k níž tento starý náhon směřuje, létají nízko i vysoko stovky jiřiček. Rojí se mravenci a v teplých komínech jsou vítanou potravou pro ptáky. Drží se s nimi dospělá vlaštovka, jiřiček je opravdu hodně – kam oko dohlédne, ale mohou být klidně ještě místní. Sklopku dávám i k maličké hromádce klestí u cesty, v lemu prořídlé javorové mlaziny. Je to místo netradiční a činím tak spíše ze zoufalství. Za cestou jsou staré jabloně, zem obnažená, je to ale řídké, tak sotva na hnízdění. Asi to po první kontrole zabalíme, foťák je naplněn a spokojenost veliká. Trvá vlhké dusno ikdyž se den kloní k večeru. Budu se ještě bavit jiřičkami, to divadlo je načichlé dálkou!
Jdeme pro sklopky a rychle domů. První, druhá jde do tašky, třetí má slavíka – a je to ta „u hromádky“! Slavík tam zřejmě i nocuje, našel jsem větévku s trusem a jemnými pírky. Beru jej ven z lesa, je krásný a pozítří asi odrazí.
„Nádrž“ má natankovánu slušně, to tedy ano.
Vážení příchozí. Děkuji vám za dnešní společnost, ještě se sejdeme.
