Zima se v kraji dočista usadila. Kvíčaly a hýlové jsou jedinými opeřenci podél cesty z Bousova. Zastavil jsem u slavičího hnízdiště, abych osvěžil pár vzpomínek. Stojím tu sám, kdo by sem teď chodil. Sníh a mráz je všude! Kosa je fakt šílená! Zdejší slavíci už asi všichni dolétli do zimovišť i s kroužky, které ode mě dostali. Obhlížím, jak bují divoká skládka a je mi to líto. Město nabízí třídění odpadu zdarma a některá čuňata na to neslyší. Právě tady jsem využil kdysi odloženého mrazáku k nalíčení sklopky. Trochu časem zezelenal a zapadal listím, ale je tam, nikdo už o něj nestojí. A dneska, snad i vzpomínkově, mrazí! Je v pohodě, že mu to zase jde, že může být ještě k něčemu.
Na týhle lokalitě jsem toho prožil strašně moc. Je dobře, že jsem se tady zastavil teď před svátky.
A jedu ještě na jedno místo. Do hradišťského zámku. I tam Vás na chvilku vezmu. Možná jsem to už psal, ale i tady jedno jaro napsalo zajímavý slavičí příběh. Se smutným koncem. Podívejte se, v jakém prostředí si mladý slavík tehdy usadil partnerku.
Hnízdo vystavěli v břečťanu všem na očích. A doplatili na to! Protože neproběhlo náhradní hnízdění a slavík zmizel myslím si, že samička to asi nepřežila. Byl to tenkrát vůbec smolný rok pro slavíky kolem Hradiště. Mám ale přeci jen na tu zámeckou zahradu i příjemnější vzpomínku! Když jsem byl na „Dvojce“ Českého Rozhlasu v pořadu Host do domu, přišel mi jeden z ohlasů na korespondenčním lístku. Posluchačka z Hradce Králové se tam rozpomenula na mládí prožité v městě. Slavíky chodila s rodiči poslouchat do zámecké zahrady v roce 1948-50! Děkuje mi za tu chvíli u rádia a já zase jí za důkaz, že slavíci v zámku v tom čase bývali. Dnes už tam nejsou, ale jakoby to místo svojí povahou nějakou prazvláštní výzvu k noční obloze v květnu pořád ještě vysílalo. Genius loci – to sedí!
Když jsme zabrousili do času příletu, chtěl bych už teď vyzvat všechny návštěvníky, aby podle svých sil pozorováními přispěli. Slavičí stránky musí od dubna žít! Za sebe mohu slíbit, že postihnu přílet do oblasti svědomitě, v regionu z toho udělám nějakou mediální anonci, ale tady by bylo příjemné zachytit návrat do celé republiky. Kolegové v Moravském úvalu budou první slyšet po roce slavičí tóny a pak už to pojede všude! Předběhnout bychom je u nás mohli snad provokací přehrávkou zpěvu, to bychom kalendář posunuli o potřebné dva tři dny! V loni jsem si myslel, že v Praze mohou být nejdřív, podle pozorování tomu tak ale nebylo. Ti první „odvahové“ jsou většinou nenápadní, často zaskočeni „českým aprílem“. Zažil jsem to s jedním takovým – to byla zkušenost! Ale i němečtí kolegové popsali úchvatně první chvíle návratu slavíků tam k nim během „psího počasí“. Prý vypadají načepýření, jako chviličku před smrtí. Ano, myslím si, že toho mají mnohdy docela dost. Chtěl jsem toho slavíka tehdy vyplašit z vrby do sítě, ale nedokázal jsem to. Že dosud neodletěl připomněl, když jsem za setmění z místa odjížděl. Ozval se. Druhý den už tam ale nebyl (místo představuje snímek nahoře).