Představuji jedno z hnízdišť Dolnobousovska. Jedná se o alej ovocných stromů s podrostem, táhnoucí se k zaniklému rybníku Pivák. Jak tato alej, tak samotný protilehlý prostor po rybníku Malý Pivák jsou – nebo spíše byly, hnízdištěm jednoho páru slavíka obecného. Místu hrozí zánik rekultivací a zbude pouze tento levý lem cesty.
Zastavme se chvilku u těchto pásů zeleně a nahlédněme na ně jako na možná slavičí hnízdiště.
Slavíci mohou tato prostředí obývat, jsou-li dostatečně široká, u těch úzkých hledají alespoň rozšíření v místě větvení cest či různých mostků.
Zatímco první představený kout (u Kolomut) může být vnímán jako vlhčí, protože v jámách po písku se drží občas voda, tento je suchý.
Co slavíky láká do těchto linií?
Biotop nabízí (alespoň místy) temné partie, kde se slavík může skrýt. Je to pro něj naprosto nejzákladnější předpoklad. Možnost vyběhnutí na cestu za potravou je také velkou předností a navíc zde (jako mnohde jinde) lidé stále ještě vyklápějí na břeh odpad. Jde o listí, drny trávy, zeminu, kameny, ovoce aj. – tedy ne odpadky v pravém smyslu slova. Tyto „výsypky“ jsou pro slavíky pravým požehnáním a chytit je lze právě tady.
Z momentů, které místo, sledované od roku 2001, proslavily, je dobré připomenout jarní odchyt slavíka tmavého (velmi pravděpodobně táhnoucí samičky) a rovněž spontánní tah motýlů – baboček bodlákových.
