Ještě že jsme v podvečer na chvíli vyrazili! Projeli jsme Býčinu a Buda kompletně – nikde nic. Když jsme spolu se synem testovali lokalitu Zájezdy, slunce na západě klopýtlo a zmizelo.
Chtěl jsem svému kolegovi představit ještě zajímavé hnízdiště při okraji bažantnice u obce Horka, kde jsem byl v loni úspěšný. Jde v podstatě o oboustranný široký lem staré cesty, s báječným podrostem a holinou, v místě prostupu elektrovodu. Spíše z povinnosti jsem zapnul přehrávač se zpěvem – bez odezvy. V podrostu před námi se však cosi mihlo, jakoby tam v tichosti někdo přistál a zblízka nás pozoroval. Červenka by se jistě hned ozvala a pěvuška se chová jinak. Černohlávek by v podvečer vůbec nevolil takto přízemní let a určitě by se rozezpíval. Drozda by to asi nezajímalo, nepřišel by tak blízko a hlavně – je větší. Změnili jsme produkci a tence vyslali k hraně roští slavičí kontaktní hlas a bylo to jasné! V křoví byl slavík! Zvolili jsme adekvátní způsob odchytu s ohledem na čas a ještě, s poměrně dobrým osvětlením, se mohl pořídit snímek. Není nic moc, ale na web stačí.
Slavík byl „starší ročník“ , slušně v kondici a hlavně – první! V koutku zobáku měl klíště a my jej s radostí nacpali do lihu. Slavík přiletěl čerstvě a parazit nemusí být vůbec zdejší! Je zajímavé, jak při odstraňování klíšťat slavíci „drží“. Ti, co se s námi setkávají prvně – jako tento sameček – netuším, co si myslí. Ti staří při kontrololách kroužků bývají odevzdaní. Prostě si chvilku počkají, ví, že až se „setmí“ v čase vážení, z pytlíku vyletí a zase budou žít. I tenhle mistr, jakmile dosáhl roští, docela slušně zazpíval. No, bude to tady za týden asi pořádně vibrovat, kout je to krásný.
– Fakt skvělý den – tenhle 19. duben!
