To, že se mláďata slavíků před odletem seznamují s tváří širší domoviny, se podařilo prokázat kroužkováním. To, že si kraj zapamatovali dobře, je rovněž doloženo formou kontrolních odchytů v letech následujících.
Mladí slavíci mají dostatek prostoru k tomu, aby čas dospívání užili touláním v oblasti. Na rozdíl od svých rodičů, kteří musí v relativně krátkém čase kompletně vyměnit peří, zničené hnízděním, mláďata jejich pouze „částečné“ pelichání v pohybu nijak neomezuje. V kraji dozrávají četné bobuloviny, jejichž cukr je vítaným zdrojem energie a tak slavičí mládež můžeme zastihnout nejčastěji právě třeba v bezinkových hájích kolem cest.
Vykrmováním a posilováním křídel u nich v podstatě zvolna odstartovala příprava na cestu do zimovišť. Slavíci obecní patří k dálkovým transsaharským migrantům, což mimo jiné znamená, že cesta pro ně není nijak lehká. Cestují individuelně a v noci, zastaví se až při úpatí afrického deštného lesa, do něhož hlouběji nevstupují.
Rovněž u slavíků platí známé pravidlo, že mortalita je nejvýraznější právě u mladých ptáků. Přežijí-li odlet, pobyt na zimovišti i návrat domů, zkušenosti z této etapy života v budoucnu výrazně zhodnotí.
