Autor: Pavel Kverek

Plevelů všemožných nabízí louka a vrabci na to slyší. V početné skupině se zdržují v keřích poblíž a vybírají dle chuti.

K tomu stehlíci. Přilétli do vysokých bodláků u cesty a chmýří jen létá. Už není moc podobných obrázků po krajině, nikdo to pichlavým kytkám nedovolí. U nás ano, ale pod dozorem.

Pohyb chřástalů odstartoval, dnes přilétli do sítě dva chřástalové vodní. První byl tento.

Noc byla dusná, bez rosy. Sítě v nejlepší kondici, ale vůbec prvně slavíci nepřilétli. Není to zrovna veselé u stolečku, ale stav přesně odpovídá poznatkům, což je naopak skvělé. V posledních odchytech se začínají ukazovat červenky – druh, kterému se nikdo nevěnuje. V podzimu táhnou horskými sedly velmi početně za nocí, na takové příležitosti by se však kroužkovatel mnoho nenaučil pro velký spěch. Bývají jich stovky. Také cvrčilky zelené jsou již v pohybu, každý den po ránu je to poznat i v síti. Zatímco slavičími oky bez problémů prolezou, v rákosině se nachytají.

Z pobytu v místě jsem již natolik dezorientován, že mi přijde, že Měsíc couvá či dorůstá nejmíň každý týden. Nebo to tak zprudka prchá. Prázdniny budou končit.

V rámci ostatních aktivit se zítra v parku objeví osazenstvo příměstského tábora.

Na letním chytání slavíků v noci je zajímavé, že člověk na jejich zpěv naláká mnohé. Navíc se zdá, že by stačilo místo zpěvu pro zaujetí letícího ptáka spustit třeba šicí stroj a výsledek by mohl být podobný.

Když je na prahu svítání štěstí, můžeme vidět přibližovat se cíl, přiřaditelný k vodním ptákům. Kdo má zkušenost, tipne slípku či chřástala. Slípku zelenonohou máme z noci dávno zapsánu, chřástala vodního rovněž, včera přibyl chřástal kropenatý…

..a dnes dokonce chřástal polní.

To už je od noci opravdu silné čarování, loni se chytil bukáček. Jak on, tak nyní chřástalové předvedli očím přesně, jak ptačí tóny v nezvyklém ročním čase účinkují. Pták letí polovysoko z dáli, přeletí zdroje a jakmile pro něj událost slábne vzdalováním, nenechá to tak a otáčí. Je totiž zvědavý. Bukáček tehdy trefil síť hned následně, chřástal kropenatý se včera ještě jednou před snížením někde otočil, chřástal polní dokonce odsedl do louky, než vzlétl k oblouku příhodnému, v správné letové hladině.

Tah slavíků klopýtá k odeznění, ještě se ovšem ptáci ukazují. Zbývá několik dnů.

A dnešní noc je vedla. Slavičák jako vyměněný, dalo i rákosí. Vše ovšem úměrně datu, žádné desítkové odchyty, to už letos nebude.

Počasí úplně nebylo na jedničku, mlhu jsem musel shazovat z linek, je to takové chození dokola. První do sítě z noci vrazil tmavý slavík – mladý. To bylo tedy ukázkové. Ani jsem vodu nestačil oklepat a už tam byl. Hubený, jak lunt.

Noci konce prázdnin už posílají do sítí za tmy i mnoho jiných pěvců, to zkraje nebývá, hraje-li se cíleně. Zajímavostí určitě je velice drobná pěnice vlašská. I míry dojem podpořily. Šlo o tohoročního jedince s velmi nevýraznou kresbou a tukovými zásobami pro dolet tak na okraj Dolního Bousova. Bude muset na sobě pořádně zapracovat. K tomu se chytil poslední (mladý) ťuhýk obecný. Už jsou jinak dávno pryč. A v rákosí ještě dva velcí rákosníci po čase. Je vidět, že se hnuly nějaké ptačí bloky. Vše rozzářil půvabný bramborníček hnědý, těchto ptáků je čím dál míň.

Dopočítejme hrst proužkovaných rákosníků a hlavně též opozdilé rákosníky zpěvné.

Večer skleněné slunce napovídalo, že by mohla přijít záplata na „vítr v sítích“. Je čerstvě přišita a veliká pozdněprázdninová spokojenost je tedy namístě. Pro všechny momenty. Slavíci byli dva a dva. Z toho opět nádherný dospělý mistr.

Bez ohledu na to, zda se ptáci chytají či nikoli, zážitek to je pokaždé.

Akce směřuje k závěru, už by se dalo dohlédnout určité srovnání mezi roky. Letošek jde ve stopách předešlých, což je skvělé. Potvrzuje to scénáře slavičích průtahů. Vypovídá o tom, že nastudováno je správně a mohlo by se představit. Rovněž fascinuje. Fascinuje v tom, že subjekt tak volný, jak příroda je, může nést podobné přesnosti. Co s tím kdo nadělá? Kdyby byla noc sebepříhodnější, slavíci jsou pryč. Po cestě dál. Tak to prostě být musí. Chtěl-li jsem víc zažít, měl jsem se víc snažit. Ale jak? Vždyť jsem z místa pobral maximum. Jasně, na nápad s posledním typem dochytávání jsem přišel dost pozdě, ale štěstí, že se tak vůbec stalo. Často jde o rozličné náhody, spolupracující s houževnatostí a vytrváním. K ověření však prostor byl dostatečný a zážitky z toho vrcholem letošní aktivity.

Tropická noc natáhla do kotliny netopýry. Přišli za nalákaným hmyzem, hmyz zas za jinou příležitostí. Chodil jsem po trávě bos a křižoval nocí. Přemýšlel o tahu, o hvězdách, o této krajině – taky o lidech. Horký vzduch i kolem půlnoci prostupoval křovinami, odvaloval se a zase vracel. Město vedle po půlnoci usnulo, dost mne to překvapilo, byla sobota. Bylo dobře vidět, ale ptáky jsem nad hlavou tentokrát nenalezl. Nemám nejlepší dalekohled, ale jiný shánět nebudu. Mám to tak u věcí se vším. Vážit budu do posledních dnů na pružinové váze od Švýcarů. Šupléru taky čtu bez moderního displeje. Jen čekací boxy, ty jsou z nového století, moderní, jedinečné. Slavíci z nich po dočkání se konečně nejsou rozcuchaní či urousaní. To je vynález vynálezů! S výměnným savým dýnkem. Okrouhlé, že nevznikají rohy, které mohou peří svírat, popotahovat.

Šlo od svítání dál a bylo jasné, že slavíků dnes víc nebude. Končení sezóny ale jinou tvář najít nedovede. Byli mladí, obecní. Alespoň si determinaci člověk užije. Hned vidím, že mám jednoho z těch, kteří mají obdivně široká pera rýdováku. Poznat jsou i potom na hnízdištích. Tak jsem jev vyfotil.

Každý rok je to stejné. Jak doznívá tah slavíků, rozhodnout se musí i jedinci nepřipravení. V přírodě to tak prostě chodí, zákon je zákon.

Kdy to „bude lítat“, a kdy ne, jak to rozpoznat? Po noci, jež byla dobrou v pestrosti i počtech, přichází stejná, která ovšem nemá, co by dala. Nic není v rákosí, nejsou hordy pěnic ve větvích, ťuhýci zmizeli bleskurychle docela, slavíci schází až na jednoho. Přiletěl potmě a bez kondice. Drobný, hubený.

Jediné, co se zvedlo a drží, je pilný tah modráčků. Zde adultní samička, kde krovka je sice defektem, ale dobíhá pohnízdní pelichání v úrovni obou řad letek.

Překontroloval jsem všechny kouty parku, abych mohl prohlásit, že včerejší slavíci jsou docela pryč a noví žádní. Co bude dál? Počkejme na vlnu, ještě drobná bude. Kdo chytá na tahu, ví.

Každá minuta nabízí zajímavost. Letní chytání takové je. Aktér to má za výdrž formou odměny. Třeba lze poznat, že tito slavíci opravdu už tahový pohyb mají. Jsou docela jiní v chování – velmi neklidní, k síti za rána nastupují nápadně později. Jak říkám – jiní opravdu jsou. A ono, podívá-li se člověk do archívu kontrol, z těchto časů už zástihy povenku jsou.

Chytla se cvrčilka zelená, kde rýdovací pera znovu odnedávna rostla. Čelila někde útoku. Je to další pták, k cestě výrazně omezený, proto je spíše pozdní.

Ovšem i tyto odchyty mají atmosféru neopakovatelnou, magnetickou. Každý výsledek je výzvou k zamyšlení, každý nadešel, protože to tak muselo být. Stojím už tolik dnů při fenoménu letně-podzimního stěhování slavíků. Přesně důvod, proč téma ovládám. Za nadšení.

Může některý slavík pro odlet na zimoviště vůbec využít jižní směr, jak bylo dřív často uváděno? Může, ale nebude jich mnoho. Jak přibývá hlášení z podzimní cesty, je stále zřetelnější, že platí jihozápadní kurz. Adriaticko-Tuniskou cestou se budou mnozí vracet, ovšem rovněž zdaleka ne všichni.

Kontrolní odchyt samice na konci června ve Slavičím háji je prvním toho druhu, nikdy dosud nebyl u slavíka zapsán kroužek stanice PARIS. Co se vlastně stalo?

Jednoletý slavík v loňském konci léta řešil svoji první cestu do Afriky. Jeho původ není úplně znám, dle mého pochází přeci jen ze zdejšího regionu. Mířil podobně, jak je známo, k jihozápadu republiky a dál podél velehor k moři. Ostré údolí, kde byl chycen a okroužkován, se nazývá Belfortská brána a leží na východě Francie mezi řekami Rýnem a Rhônou.

Pak nejspíš pokračoval dál k moři a v Africe přezimoval. Zvládl i cestu zpět a zahnízdil. V čase, kdy u mnohých párů dochází k přetlaku na „vyjedených“ lokalitách před náročným pelicháním, odletěla samice hledat pelichaniště. Nočním odchytem byla kontrolována a poté vypuštěna k dalším cílům.

Slavík obecný jako druh začíná v mé databázi tu a tam pár slovy napovídat. Věci stojí neskutečně zajímavými, a přestože nejsme schopni „dobýt Afriku“, Evropu zmákneme dopodrobna. Zejména pro mladé jedince.

Máme již výsledek kroužkování slavíka z Francie, zítra si jej vyložíme. Jak jsem předpokládal, kroužkován byl loni na odletu jako jednoletý.

Plán na chytání v noci byl napůl odvahou, ve zbytku šílenstvím. Přes republiku po půlnoci přecházel pás bouřek a jak se ukázalo v slavičím parku, velmi výrazných. Vychystal jsem ovšem pokus jak nepromeškávat slavičí noci, když je jich k bádání tolik žalostně málo. A výsledek? Budou-li bouřky schématu včerejšího, takové přeci jen nějaké slavíky nesou. A donesly i pod síťky nového nápadu.

Ohromný liják začal na Rachvaly kdesi ve skalách a pomalu obcházel kotel. Samozřejmě jsem nespal a nachystán s náčiním hned jak přestane, všechno pozoroval. Velmi prohřátá noc natáhla do vzduchu hmyz a netopýři kvapem dobírali. I (k sítím problémoví) netopýři rezaví, zbrzděni v migračním pohybu. Pak déšť začal pleskat v loukách a povrch rákosin natlačil k zemi. Za chvíli bylo slyšet splav, jak konečně vede vysokou vodu zpod hráze Piváku k loukám. A vody napadlo pro každého dost. Rýhy parku se leskly hladinami, to málokdo čekal. Bude tak po zemi blaho. K ránu ještě lilo, ale k půl sedmé v držícím pološeru začínalo světlat. A letně rychle.

Nádherný zážitek prve odepisovaných nocí, radost z krajiny uspokojené, hrdost na hlavu, že nevzdává nic.

Parkem prokřižoval ledňáček a jako letos již třetí v pořadí skončil v otevřené síti.

Sotva byl na hrudi ještě umouněný rybařík doměřen a poučen k cestě na jih, do kapsy přistál krutihlav. Pak se připomněl zbloudilý mrak, co konvoj ztratil nejspíše z dohledu a sítě šly zas rychle k zemi. Nepromokavá pláténka překlopných pastiček však nikoli. Testovaly, co do propuknutí popůlnočního deště stačilo k parku přiletět.

Dopoledne je již vráceno slunci a krajina požitkářsky sahá pro opalovací krém.

Starší jsou jiní, ani jim člověk nemusí listovat peřím. Docela jinak se chovají. Ať již černí, nebo rezaví. Už když člověk šmátrá pod plátnem, už tam se poznají. Jde z nich jakási rozvaha. Čekají, šetří síly na moment, kdy se z ruky pokusí osvobodit. Jednou – dvakrát, víc ne.

Letos prvně si dopřávám jejich osobností po ránu. Dříve jsem na ně nedosáhl. Jinak i odlétají, k tomu ale víc slov přidávat nebudu.

Adultní slavíci jsou jiní v peří, to už zde bylo napovězeno. Peří má jiný pokryv, jiné je na dotek.

Kudy mohli letět předešle, že jsem je dřív neokroužkoval? I jejich je teď čas, ovšem – velmi kvapí.

Nade mnou byla za konce noci tato scéna. Pořídil jsem ji, bude se hodit.

Přestávka se nekonala. Předpověď na poslední chvíli prošla korekcí a náhle by v inkriminovanou dobu chytat šlo. Za pokus to stojí, každé příležitosti škoda. Rychlý odjezd nocí do místa.

Déšť s bouřkami opravdu vyklidil pole a nalíčit šlo. V první nebylo nic, ve druhé stejně. Ráno se objevil vítr v nárazech a sítě se musely vychýlit, aby kapsy nebyly rozevřené.

Šlo nakonec o akci tří ptáků. Ráno se totiž ukázaly kapky shora, to už ale bylo zapsáno jako regulérní pokus. Slavík obecný – mladý; rákosník proužkovaný – mladý; rákosník velký – mladý (retrap série ZB 20…).

Děkuji povětrnosti za příležitost.