Ornitologie je disciplína vysoké magnetičnosti, až se nechce věřit, že by jí snad některý z čtenářů tady neholdoval. Jak ona umí aktéra napnout. Vést vlídně za poznáním, pobavit. Vylákat do přemnoha tajemných dnů roku s vidinou příboje zážitků. A vyzvaný se s velikou chutí zvedne a jde. Vyrazil prožít.
Chytám za kovárnou pěvce lesních společenstev. Každého rána hned po rozednění. Od slavíků je to odklon zajímavý. Jiné peří, jiné ptačí osobnosti, jiné náměry, docela jiné hlasy. Co my víme o brhlíkovi?! Měl jsem jej dlouho za patriota, ale tady už jich tolik odletělo s kroužkem, že je jasné, že jdou a procházejí. Ne jenom k obzoru, daleko dál! Podezření jsem pojal kdysi už v horách za pozdněletních ptačích přesunů. Kroužkovali jsme, co právě přiletělo. V prostředí, kde brhlík nehnízdil. A on se občas chytil. Mladý. Jako jsou mladí tady ti ze zahrady. A bylo na něm znát, že chce za chvilku dál. Že nemá pochopení pro naše zdržování.
Myslím si, že brhlíci dovedou putovat. Nebo se nechají strhnout elánem jiných pěvců, s nimž si v partě nevadí. Potřeboval bych nějaký důkaz, proto je kroužkuji a věřím. Ještě jsem nenapsal, že ty předešle označené tu už nepotkávám, to je důležité říct. Viděli jste někdy tyto „lesní vlaky“ mimo les na přesunech? Tolik života, takové energie! Babky, uhelníčci, parukářky, modřinky, koňadry, mlynaříci, králíčci, šoupálek, lužka, brhlík a s nimi klidně nějaký ten budníček. Každý hlad řeší po svém. Jak vyučili rodiče i podle nápověd v torničkách poděděných.
Je to nádherný svět – a považte – jaro je vrátí zpátky do lesů. Aby – jak před rokem rodiče, nyní i oni vybrali revír, před jinými podobných nápadů okrsek uhájili, stavěli, snášeli, vykrmili a vyvedli. A celé to soukolí přírodních zážitků postrčí před oči ornitologů, aby je chvílemi nejeden dokonce přimhouřil o němém úžasu.
