Dokud lidé do výzkumu opeřenců nenainvestují ještě více času napříč kontinentem, vědět to nebudeme. Chytat, chytat – a když zbyde chvilička, tak chytat.
Představte si vy všichni, co v posledním čase na slavičí stránku početně přistupujete, že bychom kroužkovali mláďata hnízdních populací a poté v čase mizení z hnízdišť rozprostírali sítě v příhodných prostředích, s cílem objekty znovu zachytit. Někde, někdy, nějak. Do té doby tady budu jen tiše spekulovat, jestli ti dva králíčkové nebyli třeba z jednoho hnízda kdesi v severském jehličí. Vždyť to tak vypadalo před chvílí na zahradě, když jsem chytil pouze jednoho z nich. Vždyť mi to napovídali následným chováním. Dobře – králíčci jsou společenští, může být i jinak. Co ale slavíci?! Vždyť to po noci kdy líčím o prázdninách vídám podobně. Jistě může jít i o nějaké pospolitosti „cestovní“. Ve dvou se to lépe táhne a tak…
Ale u slavíků?
Probíráme teď pěvce mladé – tohoroční, tedy mláďata kategorie 1K a všímáme si vztahů, zjištěných vstupováním do cestovních představ. Slýchám v čekacích boxech určité jedince přes plátno spolu komunikovat. Vídám je společně přilétat k sítím za hlasem, pouštím je poté pospolitě. Aby v parku případně záměry navázali. A třeba to tak vůbec není a prostě jeden „pohyb“ strhne s sebou další. Ale, proč by tomu nemohlo být úsudkem prvním?
Nevíme to, do hlav jim nevidíme. Pomohlo by spekulaci genetické otestování, ale to už stoupáme hodně do vesmíru.
