Tak už to začalo. V Bousově jsem slyšel zpívat slavíka od Klenice, z prostředí, za které by se nemusel stydět ten nejotrlejší slavík tmavý! V cestě za ním jsem hned v kraji jaksepatří rozmáchal boty, vrbiny tam totiž málem plavaly. Zpěv slavíka byl mdlý a nebýt občasného pokusu o tlukot, přešel bych jej bez povšimnutí. Chytat jsem se jej nepokoušel, tito ptáci na místě dlouho nevydrží a člověk síť tahá zbytečně. Ale chytil jsem si pár takových „zpěváků“ za dobu výzkumu – vím, jak vypadají. Žijí svůj uklopýtaný druhý rok, bývají často drobného vzrůstu a občas dokonce s nekvalitním peřím. Pilují zpěv a doufají. Květen se s nimi však nemaže, vlnícími se loukami směřuje k podletí a vyhlídky brzy pozabíjí.
Zatímco u slavíků modráčků vím, že neúspěšní zpěváci dokáží v čase, „kdy už nevadí“, pomáhat s výchovou cizích mláďat, u slavíků obecných výsledky nemám. Diskutovaní zoufalci začnou velmi brzy pelichat a jsou to právě oni, kdo se z krajiny vytratí jako první. Přežijí-li zimu, budou zjara mnohem chytřejší.
Peří dvouletých před první kompletní výměnou bývá značně opotřebené, zvláště u samic, prošlých hnízděním. Kontroly kroužkovanců v dalších letech po úplném pelichání dokazují často výrazné rozdíly v naměřených hodnotách, nové peří naroste delší a později se z aktuálního tvaru již zásadněji neodchyluje. Posbíráno mám množství důkazů pro toto tvrzení.
Přestože mohou ještě ku konci měsíce znít zpěvy z náhradních hnízdění, většinou zpívají zmínění zoufalci. Mohou to být právě jejich písně, které mláďata v hnízdě slyší v čase, kdy jsou již schopna skladbu vnímat. Otec od rodiny totiž, dle mého, toho v tom čase již mnoho nenazpívá, nemá ani chuť. Navíc je to on, kdo s mláďaty setrvává déle než matka a spíše se snaží nachystat ještě oněch pár známých „buchet na cestu“. Než pro mladé dozrají bezinky, budou se v uzlíčku hodit.
Je to neuvěřitelné, ale slavičí rok brzy přejde do druhé třetiny – výchovy mláďat. Inu, moc jsem toho už zase nestihl!
Včera přeci jen! Zkusil jsem sklopku i síť znovu za večerního šera s přehrávkou při síti.
Než tam slavík doletěl, skočil do sklopky. Už jednou jsem to tak vyzkoušel, tehdy jsem hrál mezi dvěmi sklopkami a taky tam skočil. Proti tomu ale stojí zkušenost – chytat potmě do sítě, to se mi nedařilo. Slavík hlas nehledal a soupeřil s ním na dálku. Je to zajímavé, lelci, chřástali i cvrčilky (teď nevím, zda i křepelky) chytat jdou.
