Cesta byla s problémy, dvojí zdržování na silnicích Česka. Před půl devátou noční telefonuji z parkoviště do sedla, zda vše platí a za chvíli už hodnotím novou Martinovu konstrukci lampy. Místo je nádherné, vzduch silný a noc opravdová, poctivá. Sítě rozloženy a praotec chytání Franta sedí uvnitř „stanice“. S Martinem – znalcem zdejší tahové problematiky – vytváří pracovní jádro zajímavého monitorovacího projektu. S nimi zde pobývá ještě Luboš a nyní já. Na druhý den se sestava mírně mění, střídá Mirek s Jirkou.
Takhle to tam vypadá ve dne (pohled do míst, odkud do sedla směřují ptáci).
A takhle už v noci pracuje reflektor.
Počasí není nejhorší pro naději, mírný jižní vítr a okolí zakouřené mlhou. Proluka mezi kopci před pozorovací boudou je pod hvězdami, ale to se třeba napraví a ptáci půjdou dolů.
Snadno se to ověřovalo, jakmile sem mlha „šplouchla“, už se v světle leskla křídla pěvců. Občas z oblohy přilétla vločka prvního sněhu a zdálo se, že blíže půlnoci tah zesílí. Sedlem šly červenky. Foťák je sice s bleskem pomalý, ale jednu jsem objektivem přeci jen zachytil.
A tady bych se zastavil a učinil odskok k slavíkům:
Jestliže červenky (s podobným stylem života jako slavík) reagují takto příhodně, proč by v červenci (kdyby byla dobrá noc) to nešlo se slavíky? Pro ty, kteří nejsou zcela v obraze upřesňuji, že na slavíky je již nyní už pozdě, jsou pryč.
První odchyty a první kroužkování. Nechávám přátele, aby si úspěchu užili a jen sbírám zážitky. Mám čas sledovat jak jsou zruční, jak předvídají, jak jsou spokojení. Moje role „zálohy pro nečekané“ je dosud zbytečná.
Půlnoc zlomyslně odnáší závoj mlhy, ptáci se zvedají pod hvězdy. Slyšet jsou drozdi. Uvnitř se kroužkuje, určuje a diskutuje. Ptáci jsou poté vypouštěni na druhé straně svahu do moravské noci.
Po půlnoci se ale situace prudce mění, do sedla se tlačí mlha a přiklápí jej celé. Provokativní disk měsíce vysněně hasne, reflektor svítí příznivě rozmazaně. A vítr mírný jižní fouká pod křídla! Sílu migrace tak zřejmě zažijeme za pár chvil na vlasní oči.
V kuželu nad horskou loukou se rojí křídla pěvců. Několik větších opeřenců sedá do travin. Mezi drozdy tam byla chycena i křepelka.
Šokem pro všechny (ve vztahu k datu průtahu) byla mladá kukačka, kterou šetrně lapla kapsa sítě přímo před oknem. (Franta vlevo dole vypadá na fotce trochu jako socialistický hudebník „z Kroků“, ale co by tu takový dělal!)?
Nadešel čas, kdy bylo třeba i mé pomoci u sítí tak, aby ptáci byli začerstva odnášeni ke kroužkování a mohli brzy pokračovat v cestě. Vítanou změnou v převládajících červenkách byli rehci, střízlík, budníček, linduška, skřivan, pěnice či cvrčilka. A občas i drozdi.
Ráno po součtu bylo okroužkovaných ptáků víc, než činila výška místa od mořské hladiny!
Tahle noc byla hodně dobrá!
Od rána až po večer bylo zaprášeno sněhem. Sedlem táhly pěvušky, lindušky a pěnkavy. Někde letos zadrhly sýkory, nejsou ani slyšet. Čekáme na setmění.
Noc byla vlažná, pozornost držely červenky a občasný skřivan. Opakovaně se chytla křepelka s kroužkem z předchozí noci a tak jsem si ji konečně prohlédl. Svaloviny moc neměla a tukové zásoby tak na přelet Moravy. Proto asi z osvícené louky nikam nespěchala. Nahrávka přilákala kalouse, přilétl až na střechu boudy a civěl za hlasem. Už mne od strnulosti bolela kolena, smál jsem se pod vousy, jak ho lákal ptačí zpěv. Nakonec se odrazil tím správným směrem a já si už jen v síti dával velký pozor, aby mne nechňapl drápky. Oranžovýma očima nade mnou žasnul, odnesl jsem ho na posouzení do boudy. Nakonec jej po absolvování procedury znovu přijala tma. Byl rád.
Pak jsme se střídali v zavírání očí v boudě, protože na cestě k ránu se vyjasnilo. Poplach nastal před rozbřeskem se sněhovou futeří. Do louky ještě za tmy sedly sluky a ptáci se hnuli.
Nad lampou v ohřátém vzduchu nabírala dokonce výšku pro noc neuvěřitelná poštolka. Rozednilo se brzy a venku bylo bílo. Sítě znemožněny, ptáci odletěli, akce ukončena.
Součet vydaných kroužků byl ale excelentní! Bude to hezké ohlížení za moravským víkendem v sedle. V červenci se kolegům ozvu.