Ptáci, kteří se rozhodli přezimovat, myslím tedy pěvce našeho parku, drží se v bezpečí keřů a jen cíleně za potravou vyletují chvíli zariskovat.
Prošel jsem park zimní kontrolou a potravy je v něm dost. Lidé se diví, proč nesklízíme všechno ze stromů, je to právě pro tento účel. Jablka krásně na zemi vydržela až doteď neshnilá a jsou fakt přijímána. Nejde sice o nějakou zoologickou zahradu, moc druhů u nás teď není, ale je to přesně to, co krajina umí a dovede.
Voda na povrchu je mnohde, jezírko málem přetéká. Stav vydrží dlouho, něco mezi tím odteče, něco se odpaří. Ale polovička parku má vysloveně povahu mokřadních luk a oproti druhé nabízí docela jiný svět. Ptáci, květiny, hmyz.
Pokud by přiletěl starý slavík znovu pod hráz ke křižovatce, bude zajímavé sledovat, zda zpěv přeci jen mírně zlepší. Obecně platí, že s věkem mistři umí víc, uvidíme. Má ovšem tolik svérázných motivů, že jej od ostatních rozpoznám. A je velmi chytrý, což rovněž přichází s věkem a zkušenostmi. Jak se chová v zimovišti nevím, u nás doma ale dovede dost. Protože je v přírodě převaha samců nad samicemi, usadí se v okolí nejspíše nějaký mladý – náhradník. Situace se často ještě během jara proměňuje, takže pozorovatel nemá úlohu snadnou. V tom čase již je prostředí neprůhledné, což potíž s přehledem jen stupňuje. Jednopárová hnízdiště lze uhlídat, ovšem je-li párů v prostředí víc, je to problém. U příbuzných modráčků lze volit pro snazší práci doplňkové barevné značení, u slavíků je to téměř zbytečné. Žijí docela jinak. Ne, že by se na volném prostranství neobjevili, ale příležitostí je velice málo a čekat na takovou krade čas.
Když se člověk dívá do jejich hnízdišť o tomto čase, není to žádný zázrak. Chybí květy, vůně, tóny zelené, hlasová kulisa ostatního spektra, snad i ta pročernalost větví je později veselejší. Jaro v nástupu a chvíle, kdy se nad krajinu snáší tma, kdy čekání na koncert měří se už jen na minuty – to je stav, o který stojím už tolik let. Kdybych se věnoval vrabcům úpolníkům anebo žluvám, nikdy bych večerní momenty okolo houštin nezažil. Byl bych ráno čile vyspalý, odpočatý. To však je poplatek docela marginální a dá se na něj i našetřit. Příležitost k zážitkům netrvá nijak dlouho. Slavíci noční aktivitu po seznámení se začnou šidit, až ve výsledku krajina ztichne nadobro. Než ovšem tam se v roce dvacet šest dokodrcáme, chvíli potrvá. Teď jsou objekty v konečných zimovištích a čas k cestám nazpátek ještě není. A tak se příště zas opřu o shrbenou jabloň a budu pozorovat přezimování odvážných. S pocitem, že útratu klidně zaplatím, jen ať „od stolu“ nespěchají. Vidím je rád.
