Slavíci přiletí do dalšího jara mého netrpělivého vyhlížení. Ani počítat nebudu, kolikrát jsem stál s tužkou u křoví. Ono to člověku zašněruje boty docela samo, protože příletový čas obecných slavíků je něčím neskutečným. Všichni, co o slavíkovi básnili a pěli, mířili pozornost do doby, kdy už je doma. A někteří ani nemířili, prostě ho vzali a použili. Já o nich píšu i tehdy, kdy doma ještě nejsou. Protože už tím žiju, už jsem v otáčkách. Znám tak jejich zápraží v podobě, o níž ptáci nic neví. Nemohou znát.
Jsou to takové ty večery, kdy zpívají kosi a s nimi drozdi. Spousta ptáků se okolo zvedá k další etapě, aby po noci byli zas dál. Člověk je potkává prvně a naposledy. Mám rád svět pěvců, nemusím chodit k hladinám nebo počítat dravce na termice. Baví mě drobní ptáci, i když po začátku kroužkování jsem vyzkoušel mnohé. Dodnes jsem na to vybaven. Už to zůstane ve skříni. Slavíci potřebují všechen váš čas. A ještě by se nějaký hodil. Mohlo by se zdát, že práce je fádní. Pořád to samé a pro změnu stejné i dál. Slovo dostává rutina, i místa jsou dávno přečtena. A přeci je to síla!
Nezlořečím místům, když do nich slavík ještě nepřiletěl. Třeba to bude hned další večer. No jo, jenže to já už budu monitorovat místa jiná, jiného podregionu. Sem se vrátím nejdříve napozítří. V tom vidím nedostatek mého Kalendáře slavičích příletů, nikdy nebude přesný a k místům spravedlivý. Ale zábava to je, to ano. Pro mne to znamená v posledních letech být na nohách už v konci prvního týdne dubna. V tu dobu už dávno probíhá přílet modráčků, takže jsem jak brankář nároďáku potřebně rozchytaný. A pak, když první slavík z těch pravých se octne v ruce, to je zážitek. V zdejší oblasti zpravidla takový už nosí kroužek, o to je celá věc zajímavější. Koupete oči ve výsledku a obnošeného vám na práci nepřijde nic. Vždyť právě poznáváte! Co byste měli chtít víc? Dneska si za nejednu výuku zaplatíte, tady vám příroda nabízí vědění zdarma. Chcete dostudovat? No tak se smekejte a koukejte chodit! A tak pilně chodím…
V mé oblasti, podregionu Mnichovohradišťsko – místa, kam lidé nechodí. A je to dobře pro nejedno! Prvosenky, slavíci i jabloň, co nic nevzdala ani na kolenou. Baví mne nálady krajiny a všechny ty skromné příběhy k potěžkání.
