Dny jsou jaké jsou. Kalendář říká: už trochu přitvrdím! A stejně se najde dostatek těch, kteří to ještě nezabalí.
Mám rád všechny opozdilé motýly, i váhavý kvítek na větvích. Jedou do poslední vteřiny dané příležitosti. Takhle si představuji život.
Velerosa „provařila“ sítě pavoukům, ti musí kvůli tomu hladovět. A jak oschne, hned jít do oprav. Šlapu motýlí loukou dívat se pod nohy, jak je na tom. Na berli sedí šedý ťuhýk a nechce se mu popoletět k jiné. Asi má nějaký plán dole v kytkách. Květy už nejspíš ztratily vůni ale v barvách přetrvávají statečně. O kus dál, kde seč je data vzdálenějšího, stojí rozčepýřené bodláky. Vím, kdo jim to udělal. Ještě se tady rodinky stehlíků drží. Ale nezůstanou, to moc dobře vím. Musí mladé naučit kočovat a sletět po mapě níž. Výsledky kroužkování vlastním z Rakouska. Dva. Ze zimy.
Zdejší kraj nemá vše dokonalé. Neumí například přilákat čečetky nebo brkoslavy. Ty tu vůbec nevídám. Jikavce taky skoro ne. Ale takové cvrčaly ze severu, ty jsem uměl nachytat. Proto pěstuji po parku hložiny mnoha velikostí. To ony mohou. Až listí opadá, keře k obloze zasvítí rudou. A až dorazí průvodní severáček, jednoho rána je uslyším.
Teď, když je kol dokola na polích poklizeno – holo, park přitahuje zvěř. O zajíce člověk málem zakopává, co jich tu je. Mnozí ještě docela drobní z nějakých pozdějších vrhů, tomu ale příliš nerozumím, zatím jsem se o to nezajímal. Jenomže budu muset. Ti menší dovedou prolézat pletivem, co chrání výsadby. Vůbec jsem s něčím takovým nepočítal. Chemii proti okusu samozřejmě neuvažujeme, budu muset zahustit pletivo. Na čistotě prostředí si velmi zakládáme. Možná jde o sebeklam a možná ne – mám pocit, že naše ovoce prostě voní. Obyčejností, tak jak má. Jak jsem to poznával v dětství pod větvemi. Kdybychom pěstovali citrusy, mohli bychom kůru z nich házet do proslazu. Docela bez obavy. Nebo nastrouhat do bábovky, takhle to tady u nás chodí. Vidíte, a letos bylo natolik zmatené jaro, že ani vrtule s obalečem nic nepoškodili.
Říkám: roky jsou od sebe zvláštní a každý z nich tajuplný. Proč si jich nevšímat, když zasluhují. A až mezi nás vstoupí za chvíli další, bude určitě maličko jiný, aby nenudily.
