Kněžmost; 5:30 hodin
Buďte zdrávi, to byl fotbal, co? Diskuse pod textem nebere konců a je velice trefná. Ano, chtělo by to zchudnout a víc si všeho vážit. Vážit si příležitosti. Snad to tak budou mít alespoň mladí kolem kleští na hliník tady v našem „rybníčku“. Přesně vím, jak se začínalo za nás. Nebylo nic. Čtete to dobře: nic! Dokonce místy ani ten hliník. Slyšel jsem tenkrát: „Stav teď radši barák, než kroužkuj slavíky, Pavle“. Nebylo aluminium. A sítě? Přes skvělého člověka (jeho bratra) jsem vykšeftoval vercajk z Anglie. Momenty snů! Byly tři. Dvě šestky, jedna násobná (musely se tam ale poslat okopírované „papíry“ kvůli pytláctví). Opravoval jsem každou trhlinu, aby vydržely. A víte, jakou mám dneska v zahradě? No, tu dvanáctku od nich, přeci! Má čtyřicet let a vrásky. Je měkčí věkem, ale na králíčky? No, jdu za ní, je čas. Možná to od lesa poletí, jako poslední dny. Porytého aluminia konečně dost.
Řekněte – není tohle nějaká z podob štěstí? Obyčejného, nedrahého. Podobného všem klukům tenkrát po pláccích trávy a brankovým tyčkám z teplákových bund – vyšší, než malé hmotnosti. S balonem na pumpičku a šněrováním z řemínku. Kterým, když soupeř trefil tlamu, bolela opravdu dost. Tam se musí všechny ty přeplácené primadony vrátit a nejlíp bez trenéra! My ho podobně neměli.
Úspěšný týden čtenářům a netrapte se hloupostmi. Zkusím to s vámi taky tak.
