To se tak přihodí, že když prolézáte sběr dat za málem půl století, že tam svítí hvězdy. Nejraději bych je opět přehlédl a vybral nějaký výsledek zdánlivě obyčejný, už jsem ale říkal, že cenné je v odchytech úplně vše. Jen se na ty „méně zajímavé“ musí koukat o chvíli déle a třeba z jiného úhlu. Ony se rozmluví. Chce to ale mít čas – čas pro radosti. A radost pro život, rád bych doplnil, ať podržíme filozofický tón.
Třetího září dvaadvacátého roku nového století byl na Dobroměřickém rybníku okroužkován tohoroční rákosník obecný. O rok později čtvrtého srpna byl tento jedinec zachycen u nás v parku na doprovodné rákosině Trnického potoka. 95 kilometrů po přímce, směr 86°, časová proluka 335 dní. Jak číst výsledek?
Rákosník bude velmi pravděpodobně pocházet tady od nás. V poměrně pozdním odletovém datu byl v Poohří okroužkován a na jaře po úspěšném přezimování se vrátil do oblasti původu. Zajímavostí může být třeba, že dříve se soudilo o později protahujících rákosnících, že jsou „cizími“ a byly i časy, kdy se od jistého termínu nekroužkovali tito ptáci. A vidíte. Tady máme případ jenž nezapadá. Ještě bych současně upozornil na slovní spojení, které jsem zvýraznil, bez něhož se seriózní nahlížení neobejde. Tím předem zavírám dveře připomínkám, že to náš rákosník vůbec nemusel být.
Pro druhé hlášení sáhnu už opravdu do zahraničních, protože se hodí k předešlému. Diskutovat budeme jedince staršího/víceletého a opět z našeho parku, čili novější výsledek.
Osmnáctého srpna byl jako starší okroužkován rákosník obecný na postupu k zimovišti u místa Palomares del Rio v regionu Sevilla 2225 kilometrů přímkou od nás, centrálou San Sebastian. Jako první po noci vletěl do sítě ve Slavičím háji sedmadvacátého července roku dvacet jedna. Co na výsledku zaujme rovněž?
Víceletí jedinci druhu který před odletem u nás neprochází kompletním pelicháním mohou být „rychlí“. Protože se ani nedomnívám, že adult hnízdní čas trávil u nás v parku, máme data jeho pohybu. Ve Španělsku může jít dokonce o migrační zastávku před africkým dílem. U tažných ptáků obecně je zřejmá silná vnímavost k orientaci a čím starší křídla, tím jistější postup. To se ukazuje též u slavíků, kde jsem ono tvrzení samozřejmě začal tužit. Ostatnímu příliš nerozumím.
Tak buďte zdrávi.
..A ještě jeden odskok do prostoru, místo fotky rákosníka (toho si naklikněte), který s mým blogem tady i souvisí: mně například je toho ředitele zahrady v Praze líto. Je mj. jedním z kmotrů slavičí knížky a jen málokdo z nás si dokáže představit při odzrcadlení té firmy, kolik energie ona „laťka“ stála. Chybujeme všichni – kdo říká, že ne, účelově kecá; někdy holt je tlaku nad míru. I pro Mirka, nejspíš. (To bylo všude donedávna všelijaké chvály, inu – Česko vynahacené).
