Hudební uskupení kolem Roberta Křesťana. Půjčil jsem si záblesk jedné písně, ale slavíky si domluvil kdekdo, třeba další borec – Karel Kryl. Jen ten Zlatý slavík (nyní Český slavík) se moc nevyvádí. A v kategorii zpěvaček zvát nejpodpořenější zlatou slavicí je úlet už pořádný. Sice jsem za výzkum takovou zazpívat slyšel, ale žádná sláva. Šlo o moment úleku, jinak to nejspíš nesvedou.
Buďte zdrávi na adrese slavičí stránky – vítejte!
Už nyní si dovoluji upozornit na VPZ 2025, protože sám nevím, kolik jich ode mne ještě bude pro špatný sluch, a také chci vyzvednout jedinečnost akce. Mělo by to být opravdu mimořádné – asi největší – z oněch více než dvaceti, co jsem oddoprovázel v roli moderátora.
Šestadvacátého dubna je tuším sobota a tedy čas pro naši sešlost. První změnou je místo konání, roky jsem potřeboval jít k řece (nějak to tak mám se svým znamením). Tak to tak bude. Ne proto, že bych si natolik silně dupnul a z obavy před koncem koukal Jizeru stihnout – je to jinak. Město Mnichovo Hradiště mne oslovilo, zda bych Vítání ptačího zpěvu nepodnikl s nimi. S jejich muzeem. Víte proč? Významná osobnost dřívějšího života města, významný zakladatel naší ornitologie má obě „pětková“ výročí. Čili nejeden moment vycházky se bude točit k němu. Trasa vede pobřežím i do míst, kde stávala panem doktorem založená plovárna. Jsem poctěn, že město na Jizeře oslovilo právě mne a na spolupráci jsem rád kývl. S muzeem mám nyní spolupráci pěknou, byl jsem průvodcem po staré kovárně v Žďáru. Myslím, že loni. A protože už nikam mluvit nechodím ani nejezdím, bude to po čase příležitost se do scénáře pořádně opřít.
Všechno, jako by se vzácně proťalo. Řeka, kterou mám rád. Ornitologie, kterou právě tak. Od místa na dohled stojí kostel, kde vzešlo přátelství se Štěpánem Rakem a které drží dodnes, i když už nejsem ani „na síti sociální“. Ještě tak rozezvonit prastarý kostelní zvon, co jsme mu v Kněžmostě srdce přežíhali, když se v závěsu vysmýklo a pádem poškodilo. Skalní sruby řeky by silný hlas zvonoviny roztlačily vodou jistě až do Hamburku. To už se nepodaří. Ale i tak – bude to síla! A sešlost jsme nastavili po anglicku na chvíli rozednění. Riskujeme, mám to vyzkoušené. Lidem se nebude chtít vstát. Pro ty, co se nad tím teď usmívají, říkám – vydám ze sebe tolik, aby mi síly postačily v odjezdu alespoň k Bosni. Pak už je to domů z kopečka.
