Stránka bude dál přátelská, aby příchozí nemusel i zde nabírat děsy ze společnosti. Bude hlavně slavičí, ovšem bez přísného režimu. Pojďme na jeden odpočinkový..
O práci, kterou bych neměnil
Podívejte se, tak začíná drobnost, která je nakonec ohromná.
Ptal se mne novinář, jaký máme kde k vidění mistrovský kousek. Jmenoval jsem díla, s nimiž se prodala radost, ale na „největší“ jsem zapomněl. Jde právě o tuto věc. Tenkrát mne to nenapadlo. Zde jsem ji v kvartetu k vám na akátový špalek vysypal.
Proč je tak silná, zjistíte z webu města poté, až se osmého února udělování zakončí. V nerezu tepané srdce je součástí Ceny města Mnichova Hradiště, udělované každoročně významným lidem. Vzepřené mezi sloupky podstavce sklářů z Kamenického Šenova působí elegantně a s hlubokým vzkazem. Ano, toto je nejcennější dílo dílny.
Dohlédnu na poličky obdarovaných, jak oči nejedny plastiku čtou a ona tak den za dnem žije. Jde tady o „železo s příběhem“ a kladivo vede radost.
Je pořád krásné roztápět výheň k úkolu, který má hlava nastudovaný. Žít ten dmychaný žár s průvodem jiskření. A nerez je potvora, rychle po zahřátí chladne. Ale povrch s temně našedlou patinou pak přímo křičí po přeleštění. Míst exponovaných, když stopy po kladivu oděr potřebně míjí. A protože srdce nerezaví, sneslo by klidně i několik kapek šampaňského.
