Přeji, ať neodejde, dostavil-li se i k vám. Pocit hezkého, blaženosti. Stoupněte si přede dveře, pozavírejte okna, on vytuší, že by měl zůstat. Je přeci krásně. Vidíte lidi, které jste vidět si přáli, venku kraj, přes všechny klacky házené pod nohy, se snaží vykouzlit zimu. Dřevo v kamnech začalo hořet pomaleji a tolik neubývá. Blíží se chvíle konce roku a věc to je opravdu mimořádná. Nejde o pumelice před domem od, po plechovkách s blesky, nabuzené omladiny, jde o odebrání starého kalendáře a instalaci nového. On nejlíp ilustruje proměnu. Chystá se rok pětadvacátý z nového století, čtvrtka z dějinné etapy. Jsme už málem v něm! Proradujme se k metě každý z vás jeden po svém.
A co dál?
Tady jsme pro cestu udělali dost, blog je zajištěn a může další rok běžet. Po vás chce, abyste na něj občas klikli. Co slíbil kdysi, drží i dnes. Funguje, a to není v podobném prostředí a uspěchané době úplná samozřejmost. Mnoho – spíš většina – jich cestou odumřela a již se nehlásí. K smutku sledujících. Na to má slavičí stránka ještě dost času. Jestliže investuji do kroužkování takových let, nedělá mi potíž nést prapor nad hlavou i tady. Chodíte sem. Vidím to z grafu návštěvnosti. Nejsou to žádné překotnosti, ale navštěvován je. Říká o sobě, že je slavičí, ale v některých vstupech na chudáka mistra pěvce ani nedojde. Následně se mu újmu snažím vynahradit. Nově se objevují zprávy z parku. Na to si zvykněte, přípoj je stálý. Stal jsem se totiž, ač skoro k neuvěření, dost silným pomocníkem krajiny a přírody v ní. Jsme sobě nablízku a věříme si. Ona mně, že pomůžu – já jí, že dovzdělá a mile proraduje. Víc toho od běhu nového tady nečekejte – na druhou stranu – není to málo. A z vás ten, který se naučil chvíli sem směřovat, přesně ten rozměr našel.
Pojďme po slunovratu k dalšímu z vrcholů, pojďme se loučit s kalendářem.
