Jeden z nejkrásnějších momentů kroužkovatelského vyhranění. Soustředěně sledujete děj, hlava přihazuje jednu zkušenost za druhou a pak se to narodí. Otázka. Máte vystaráno, je tady možnost popojít dál.
Čím kvalitnější otázka, tím větší výzva k napřažení sil pro zvládnutí. Odpověď může přijít v momentě, po neděli, nebo nikdy. Ano, znám takové situace a je to nemilé. Prostě, téma má i svá trvalá tajemství, na která zatím nedosáhnu. Někdy však některý z impulsů strhne ze svahu lavinu a výsledky se valí jeden za druhým. Čekáte dole v údolí a kvapně pytlujete.
Otázky, schopnost vystavět je, to jsou poklady každého z jdoucích. Podhoubí pro objevy. Šance, že pořád bude co hledat. Čím dál častěji si říkám, kolik už bylo těch otazníků. Stavím je před sebe dvaačtyřicet let. Většina z obyvatel by byla se zadáním dávno hotova, já ale dobře vím, že za odškrtnutým tématem jsou otazníčky další, které spěchající už vidět ani nechtěl. Stačí, hotovo, jde se účtovat! Vůbec ani nevím, jestli to moje loudání je po správnosti. Jestli by opravdu nebylo líp práci ukončit a přihlásit novou. Tolikrát jsem ale slyšel doma za zády – když tě to baví, dělej to dál.
Tak to je a zůstane. Vždyť políčeno právě mám i na některé otazníky v pavučinách, ty s patinou prachu. Ty tak prolomit! Některé už prohrály díky nočnímu chytání, to byl posun jako na dráze.
V Kroužkovací stanici si na stránkách časopisu pochvalují výrazný nárůst kroužkovaných slavíků obecných. A bude ještě líp. Do jarního čísla rozkryji způsob, jak z tahových nocí vysypat ještě o pár slavíků navíc, když už tam člověk ponocuje.
::: Nedávám fotky, trochu to šidím. Dnes je nejdelší noc, třeba během ní nějakou najdu a ještě vyvěsím.
- Nenašel jsem.
