Jen sotva se podaří zjistit, kdo byl objevitelem „odchytávání na playback“. Složité je to v tom, že od prvních pokusů uběhla spousta let a my ani pořádně nevíme, jak vývoj až k dnešní úrovni šel. Co vím jistě – nebyl jsem to já, i když noční chytání slavíků na pobídku jsem k dokonalosti vytepal. Právě tak „hraní“ u nástrahy nebude zcela objevem mým, pamatuji kolegu, který kdysi s magnetofonem v nějakém zoufalství nalíčil na modráčka u písečného jezera a on se kupodivu chytil. Nikde to publikováno není, mohli bychom ho o to připravit, ne? Já jsem se k tomu způsobu ovšem dopracoval jinak a později. I tady ovšem dnes vládne profesionalita se vším všudy. Tedy i s výčtem, za jakých okolností styl nefunguje, protože i tak to prostě chodí. Naopak (podobně jako na rybách) před bouřkou je zájem slavíků enormní. Později jsem se učil i s pomocí instalované fotopasti.
Celou věc lze bez otálení nazvat průlomem v chytání pro kroužkování, pro monitoring populací, pro fotografování. Kdybych kolegům v čase začátků, s kterými jsem o schůzích sedával „U Fleků“, tehdy řekl, že bude možné jednou ptáky úspěšně na odletu do zimovišť lákat z oblohy plným zpěvem, polili by mne slavnou černou třináctkou. Jestli jsem za něco v ornitologii dnes mimořádně rád – že jsem se mohl převratností dožít. Tak jistě.., potřeba je aparatura, nabíjení, repertoár, výkonný zdroj – a čas. A přestože hraní zaktivuje v prostředí žáby, luční noční hmyz – a nevím co ještě, každý ptačí druh zájem nemá. To se už ale ví.
Závěrem třeba podtrhnout, že bez této možnosti by dnešní kroužkovací ornitologie byla třetinová. Jen ještě pořádně nevíme, co všechno to ve vzduchu vlastně znamená. Tedy, alespoň já to nevím. Na rovinu. A nerad bych vše překročil slovy:“ Jakž takž to funguje a tečka!“. Víc nám je třeba hledat. Více se zajímat. Času o mnoho více investovat. A pořád se přitom otáčet, nestojí-li za námi konečně už ono profláklé štěstí.
Žijte o sobotě i o neděli podle svých not, půjde-li to. Já tomu říkám – ve svobodě. Bývá s tím hezky.
