Úvaha je bližší kroužkovatelům, ale zvládne ji z příchozích každý. Napadla mne posledně v noci, když jsem listoval Velkou knihou slavíků.
Detektoráři by mohli zlomkem zkušeností napovědět, kolik definitivně zastavených ptačích kroužků objeví. Dokážete si ovšem představit, kolik jich po světě všude možně leží? Od kterých kroužkovacích stanic, jakých číselných kombinací a jak smutných životních příběhů. Od lidí s kleštěmi, kteří už dávno taky třeba nejsou. I z časů, kdy o kroužky v Československu byla nouze a platila všemožná omezení či přímo zákazy. Ke všemu tomu i kroužky nerezové a nově též z plastu. Kolik se všemožných povaluje pod římsami sokolů a výrů. Kolik jich mají střelci po věšácích. Mnohé jsou pohřbeny pod hladinou moře, jiné po těch nejmenších ostrovech bez člověka.
Kolik nadějí ptačích, kolik šancí pro badatele – ať už jsou k hliníku vázáni zaměstnáním či jen zálibou. Kolik informací uniklo zpětnému doručení jakoukoli náhodou, šotkem zmaru.
A ještě mám jeden nápad podobný, když je ta zima a lidé mají víc času na čtení. Ten vydám hned příště. Slavičí hlášení, které je tady od nás nedaleko a na řadě, si počká, my budeme velebit možnost přehrávání zpěvů, v příspěvku: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.. Podobně jako s kroužkováním, i tady jde o mocný posun při poznávání opeřenců.
::: Ještě mne donapadlo na konci sezóny pogratulovat všem, kdož z databáze nějaké to soukromé hlášení vytřískali. Bývá to povzbudivé a člověk se v momentě hrne k mapě.
