Není to příliš složité. Vlastníte-li kus prostředí, ponechte jej v jeho představě s minimálním zasahováním. Brzy se nepostačíte divit, co vše někde čekalo, zda se podřimující naděje bude moci stát.
Je to konání přenádherné. A příchozím pokaždé říkám: „ Každá jedna suchá větev, pohozená v kopřivách, je záměrem, nikoli nepořádkem! Bez ní bychom slavíky neubytovali“. Podobně to je s kalužinou vody i ona má tam být. A suché odumřelé stromy? Samozřejmě stojí dokud dovedou. Že někde místy podetnu kosou zelené rákosí, je zase z balíčku zasahování v parku. Že etapovitě pokosím květnatou louku je rovněž v rámci odzkušované správy území. To vše dohromady znamená zrající výzvu mnoha organismům, které k nám z namáhaných stanovišť na okolí, od samého začátku pošilhávají. A jakmile dokáží semínko dopravit na hranice, mají vyhráno. Dokonce se zárukou.
Zmíněné platí samozřejmě i pro ptactvo a podaří-li se nám v budoucnu vybudovat mělkou lagunu, věříme si i na čejky. Z žantovských polí si přesně pamatuji, co potřebují. Dnes už tam nehnízdí ani jediná. U nás bychom do porostu v čase jara žádný motorizovaný pohrab stařiny nikdy nepustili. Mnohé je snadnější, než se může zdát, chce to jen téma bedlivě žít.
Pro přírodu pracuji z přesvědčení, nejsem členem žádné zastřešující organizace a nikdy nebudu. Volnost k nezaplacení i v tomto směru. Přírodu může opatrovat každý soukromě.
V tomto měsíci, tak nějak docela zanedlouho, se dočkáme ohromné události. Slunce se bude navracet a noc začne být bita. Možná byste neřekli, jak to svědčí lidskému organismu. Zkraje to bude váhavé, ale rozběhne se. Jde o prastaré zvyky přírodního lidu z časů, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod.
Nuž tedy – chystejme křesadla k zakládání ohňů! Bude to silné pro život.
