Provázel jsem parkem dnes zahraničního hosta a všímal si, jak si ptáci v prostředí vedou v tuto pozdní roční dobu. Nesleduji moc dravce, nesleduji vodní ptactvo kolem, nesleduji husy divoké na promyšlených přeletech, vždycky mne lákali pěvci keřových shluků. Je to ale určitě tím, že mne pod větve vlákali slavíci. Mám to spektrum rád.
Teď ještě parkem běží tah červenek. Ty půjdou do zámrazu. S nimi putují střízlíci, pěvušky u nás vzácněji až vzácně. I tak jde ale o moc pěkné okamžiky, které člověku připomenou chvíle sezóny. Ta chování jsou přes kopírák, odečteme-li enormní zvědavost červenky. To si slavík až zas tak nedovolí. Ale to, že putují podrostem kol páteřní cesty, a co chvíli sletují do volného okraje za vyhlídnutou kořistí, to dělají jak červenky, tak slavíci. Druzí jmenovaní zejména po ránu a večer, také před bouřkou, pokud se více zešeří. Takový je i modrák.
Listy z větví téměř opadaly, ale dub cer, stojící hned u tabule, nikam nepospíchá. Je rok od roku mohutnější a bude z něj parádník jaksepatří. Co už jsme stromů do země pozastrkovali! Jde o moc dobrou věc. A dnes jsme pod trny ochutnávali z šípků, jestli už „jsou“. Víte, co myslím? Jestli už jsou uvnitř na kaši. K tomu stačí první mrazík a pak můžete uškubnout. Vůně, chuť a živá lékárnička – čerstvě jste absolvovali. A berte si! Letos jich moc není. A ukazujte dětem, ať i ony to zkusí ve správném čase. Ať se učí po krajinách přiučit se. A k sběru tomu pod čepicí přivazovat radost. Teď příroda hodlá oplácet! Nám, kteří s ní putují za ruku rokem. Jsme to my, kdo má to štěstí na sklonku zážitku v tichosti poděkovat. A nikdy byste neuslyšeli, že není zač. Taková ona není. Ví totiž v jistotě, kolik nabízí.
