Samhain slábne a život jde dál. Keltský rok je rozběhnut. Kdo si myslíte, že to je nějaká pitomina – inu, není. Ti lidé s přírodou žili, sledovali ji a respektovali. Nejsem pochopitelně v zákrytu se vším, třeba víru nepotřebuji v jejich formátu, přestože vlastní typ chovám. A že jim nyní začínal výhled „za kopec“? Je to k pochopení, mojí myslí zcela určitě.
Toliko úvod pro listopad tady na blogu, příště zalistujeme znovu v zpětných slavičích hlášeních. Ne, že by šanony praskaly ve švech, ale nějaké nás ještě rozhodně čeká.
Končí se několik událostí – tak třeba sezóna v Červenohorském sedle. Poslední směnu přijde vystřídat sníh. Skončilo se rovněž setkání ornitologů v Kostelci nad lesy, bylo jednodenní. Odchyty běží ještě u sousedů na Stacionári Drienovec a také na punktu Sedélko poblíž Luhačovic. Doběhla akce na výzkum pěnic černohlavých pod Prahou u Chotče, Červenský rybník na třetinové vodě před výlovem je plný ptáků.
Slavičí háj shazuje z větví barevnost, z ptactva se drží už jen ti nejvěrnější. Ale veliký pozor! Noc ještě nese dost křídel chřástalů, bekasin, sluk. V dopoledni pak houfky pěnkavovitých, což je klasika.
V zahradě bych potřeboval udat poslední drobný kroužek ze série, ale králíčci v ní už nejsou. Počkám si po ránu, třeba to vyjde. Do sítě propadá listí, odchyt je velice pracný. Připadám si u ní trošičku pro legraci. Posílám obdiv kořenům a zdejší černavě, kolik jen hmoty pod oblohu od jara vystrkala. Něco tak končí, jiné začíná. Však jsem to napsal někde na začátku.
A fotku? Mám tady z konce měsíce zahradní vzácnost – králíčka ohnivého. Věším. Pět a tři čtvrti gramu v pohybu k moři! Není to velkolepé?
