Ten kout české krajiny při východním okraji Dolnobousovska se prostě snaží. Všiml si nejspíš, že ze všech sil šlapeme naproti.
Tento dnešní vstup odzrcadlí událost z včerejší sedmnácté hodiny a stejně jako předešlá, ani tato nebude ornitologická.
Jen připomenu, že prvním nádherným momentem bylo udržení slavíka obecného v oblasti, když přišel výstavbou sběrného areálu o všechna hnízdiště. Převedli jsme mistra pěvce do náhradního biotopu, kvapem podřizovaného jeho nárokům. A tak uviděli lidé i sázet kopřivy. To už je dávno..
Druhá skvělá věc – usazení slavíka modráčka středoevropského. Ano, hnízdí již třetím rokem v prostředí, které jsem vymodeloval přesně pro něj. Chodí se jím v holínkách. Když jsem prvně na jaře tehdy uslyšel zpěv, opravdu jsem myslel, že zlomyslník jakýsi přehrává za rákosinou jeho verše. Jak jsem se báječně mýlil!
Třetí událost je z letoška, park hostí modráska bahenního. Motýlí druh, který to spoustu let již nemá lehké. Sázel jsem do motýlí louky kominíčky, dvě stovky sazenic. A pak, když kvetly první nejsilnější rostlinky – najednou tam vedle mne nasával! Nešlo uvěřit. Zaniklá lokalita je na metr kilometr od nás. Někde musí být ostrůvkem paralelně. My už je ale máme v starém sektoru kolem mravenišť, která k životu potřebuje.
A včera se udála senzace čtvrtá. Co jsem se nachodil v polích kol města a hledal stopy historie. Kamenné. Jsou zmínky o sídlišti dva kilometry stranou mezi Bousovy. Pravěké nástroje, co znám od nás ze zahrady, myslím, že jo. Prolézal jsem vytipované Šance a obracel každý šedavý brousek ke kose. Starý bezesporu, však nedostatečný. My ale máme teď důkaz přímo od nás ze Zahrádek! Ptačí park hostil v neolitickém čase dílnu na výrobu nástrojů z pojizerské suroviny – rohovce. Kdybychom našli kamenný sekeromlat či motyku, pořád by mohlo jít o zavlečený nález k ochraně lidí, známý jako hromový klín. My ale máme z proděravění šutru vývrtek! Ten nikdo nikdy k ničemu nepotřeboval, je zván odpadem. A takový odnikud nepřiputoval, souřadnice budou mateřské. Kolikrát jsem si říkal: „Ten tak najít!“. Pak šel život po svém a včera se vše proťalo. Řeknete možná nad fotkou, že jde o pitomost.
Není tomu tak. Ten kout krajiny je náš (a slavičí), a my se tomu místu skládáme na jméno. A toto bude událost opravdu pořádná. Město na Klenici o sobě zase dopátrá víc z časů, kdy byla krajina mladší.
