Bude to tady zas samá analýza, tak předtím téma volnější..
Střízlíci.
Stěhují se zeza plotu i z dalekého severu. Je jejich čas a musí odletět. Velmi jemná silonová síť v zahradě čeká teď v tichosti a ví, že jak zapadne slunce, jednoho bude mít v kapse. To si střízlíci po zahradách hledají noclehy. V horách ale, když je potřeba letět, využít počasí k překonání překážky, tam cestují i v noci. Zažil jsem je na Rýchorách, pod Voseckou boudou i pod Pradědem. Rvali se i s velkou nepohodou, to když podzim pokročil a oni přelet nestihli dřív. Protože prostě cestují z dálky. Hlášení okroužkovanců známe i z ostrovů uprostřed moří. Jsou velestateční.
A já jednoho právě kroužkuji. Je mlád. Vědět tak, jak dlouho už je na nohou. Jsou hbití a mohli by snadno utéci z ruky. Tady je obezřetnost na místě. Znám lidi, co se jim věnují specializací, ti by mohli vyprávět!
Střízlíci míří k Středozemnímu moři, to jim většinou stačí. A brzy potom nazpátek. Do lesů, k potokům, kde se před časem narodili. Slyšeli jste ho zpívat? Byli byste nejspíš překvapeni, co za událost.
Kdysi jsem výzkumem, ale hlavně dost náhodou, prokázal přezimování české populace. To ještě bývaly zimy v půli devadesátek! Kroužkoval jsem ho u hnízda pod lávkou přes Klenici a pak chytil na ledě u zimního stadionu. To se ještě pod širákem bruslilo, protože mrzlo. Ani jsem tenkrát nevěděl, jak je kontrolní odchyt cenný.
Střízlíka pouštím, je rád. Jsem zvyklý za ptáky koukat, střízlík mi ale moc šance nedal. Vpil se do fasády, do spleti loubince a barevných plachet révy. Spát tam asi nebude, ještě poodletí. Nefotil jsem ho, ale jednoho najdu a přidám pro báječnou tečku.
Tečka.
