Měsíc: Srpen 2024

Nejde jen o slavíky, jde i o pěvce jiné. Takový úprk k jihu, který se odbyl přes čihadlo Slavičí háj, bývá vzpomínkami na dlouho.

První slavík tmavý přišel z noci a naznačil, co může za vším být. Ještě z noci dále rákosníci velcí a nad stokou v kapsičce modrák. To už zavání jízdou. Pokud šlo podobné v celorepublikovém prostoru, budou slavíci pryč co nevidět. Nejspíše jen sotva si dokážeme jejich migrační kvap představit zejména, táhnou-li mezi nimi zkušení ptáci. Ti umí Evropu od shora opravdu svižně.

V slavičím hloučku byl i hybridní jedinec, konečně letos první. Jindy se ukáže dřív. Byl to ovšem slavík nikoli z přímého křížení, ale z následného mixu. Poznají se ale ti ptáci s určitou zkušeností. Jsou vážně jiní. Zejména, když je možnost brát jednoho za druhým. Pak takový – jak říkám – v ruce „přidrhne“. A měření v závěru dýchne na razítko.

Studijní nadšení neutuchá ani po tolika letech. Stále je totiž co nacházet, odvozovat, vstřebávat. Každá tahová noc má potenciál, i kdyby se snad nechytilo nic. Dnes ale rákosí žilo, slavíci zatím jen velmi opatrně. Jsou ale při tuku a to by ukazovalo na – buď připravenost, nebo jiný původ. Do tohoto oříšku jsem bušil kolik let, zatím drží. Pro tmavé slavíky již je definice nastavena, jen ji učesat a nalíčit před lidi. Tmaví jsou jiní, jsou i obtížněji určitelní ve vztahu k věkové kategorii. Kdo si myslí že ne, dost neviděl.

Noci si jsou podobny, ale něco všemu stále tak nějak chybí. Ano, pořádná vlna. Chvíle, kdy do sítí vráží jedno bělavé bříško za druhým, jedni vyskakují, druzí o kroužek stojí.

Viděl jsem dneska nad ránem, když tma přidrhla ve dveřích, jak z výšky spadl do leče pták, přímo do kapsy. To chci zažívat, to chci žít! Šlo o adultního samečka rákosníka obecného a zaujalo jej „hraní“. Tučný jak tvaroh, dávno cestující. Odkud? To bych chtěl znát. Kde se před časem zvedl od domova, a kam se od jihu pokusí vrátit. Půjde-li to.

Mrzí mne netopýři. Za stmívání dorazí lovit zejména nad jezírko a jsou to oni, kvůli komu musím sítě stahovat. Radary jim selhávají a kapsy by zničili. V půlnoci už jsou dávno jinde. Jde o netopýry ušaté i drobné netopýry vodní.

Je čas letně-podzimního tahu pěvců – dálkařů. Letí, aby odletěli. Já stojím pod nimi a z hlavy se mi kouří pro podněty.

Mladý modrák od stoky. To on zas některý z nich přijde po republice nahlášený, jak si vede dál.

Parfém, který nás doprovodí zbytečkem Slavičího roku Česka. A bude těžknout.

Bezinky! Desítky let pořád dokola. A mladí slavíci na ně čekají. Bez nich ani kilometr své první cesty! I proto Slavičí háj intenzivně doplňuje tyto laskavé keře, většina výsadeb se uchytila. Bezinky prostě potřebujeme.

Tah se vlní. Kdo chytá, ten to ví. Dnes vedle rákosina téměř vymetená, proužkovaný a obecný rákosník + jedna zelená cvrčilka, jsou jedinými objekty v síti. U slavíků slávy o mnoho více nebylo. Ovšem – co je zde podstatné? Přibližuji se k metě okroužkovaných pěti tisíc obecných slavíků. Kdo mne zná – ví, že čísly se v specializaci příliš nezaobírám, ale tuto událost proběhnout bez pozornosti nenechám. Vypadá to, že se bude moci naplnit ještě toto léto. Schází 44 exemplářů. Stane-li se tak, na blogu vzejde svátek.

Dnes zajímavostí tento mladý jedinec v závěrečné fázi doplňování prvního finálního opeření.

II. a III. týden srpna patří k vrcholu slavičího odlétání. Zatím ovšem počasí vhledu do noci příliš nepřeje. Když nejsou vstupní bouřky, je po půlnoci mlha jak na blatech. Trpí celkový součet okroužkovaných jedinců. Nižší bude i míra probádání. Co platné, že dny jsou příjemné bez zátěže, noci nyní nepřejí. Snad se ještě podaří uvidět srpen jako v letech předešlých, chytačsky štědrý.

Jinak, samozřejmě započal průlet slavíků tmavých a končí potulky obecných, letos narozených. Ve vzduchu jsou i rodiče od zmíněných mláďat a díky zcela nové strategii se daří i tyto podchycovat kroužky. Jde o výsledek překvapivý, dosud jsem předpokládal, že jsou adulti k pobídce v noci spíše neteční. Pak tedy je dobré i sledovat výbavu těchto zkušených, pobranou na cestu.

V rákosině nyní zcela vládnou proužkovaní rákosníci, slábne průlet rákosníků velkých, přestože ještě budou. Čeká se na modráčky v druhé vlně. Opadl přílet krutihlavů, nechytají se cvrčilky, což je ovšem celkově ovlivněno nevhodnými sítěmi pro tuto skupinu ptáků.

Pravidelně loví černý čáp v potoce, už včera vypadalo, že v termice zmizí – ne, záměr přehodnotil. Chytají se tradičně mladí chřástalové vodní, alespoň se zbavím kroužků staré české výroby, ponavlékaných na uzenářském provázku a opatřených štítkem ze čtvrtky s procvaklým očkem.

Skončil výskyt modrásků bahenních, už nežijí. Jde totiž k půlce srpna a musí to tak být. Objevují se „kolibříkovité“ dlouhozobky svízelové, zřejmě na tahu do Středomoří. Na kopřivách lze vidět housenky hned několika druhů baboček. Až rozkvetou lysé ocúny, bude po všem.

Z fotek vybírám velmi častý případ útoku ze země na mladé slavíky, díváme se na výraznou příčinu ptačích ztrát.

Vletěl pták na bodlák

Po staletí stejný obrázek.

Modří a zelení

Jako v šatně mateřské školy. Ovšem tady jde o slavíky. Mladí bývají utřísněním peří po bezinkách modří, staří zelení. Fungují totiž na tahu docela jinak.

Dočká se člověk i tady po dolinách. Přijde-li správná noc, co tmou šetří, hvězdy srší na cestě zhouby, ráno se začne blížit – sletují do přízemí tažní ptáci. Tak bývalo v horách, když jsem jezdil chytat tam. S pomocí světla se dění odehrávalo a já se učil znát, který let dolů je rákosníkův, a který slavičí. Po stráních pak za dne skvostné zvonky vousaté, borůvky jak půl zeměkoule, borůvčí málem po krk. Ano, to jsem pohledem tam, ne u nás. Tady je výspa Polabí, kotel Klenice. A přeci jsem podobné zažil i tady mezi jabloněmi.

Noc byla ladná a vědělo se, že „budou“. Byli.

Myslím, že to opravdu mám. Po letech se zdá, že vím, oč v letních pohybech jde. Je ale potřeba chytat, i když noc je na odpis a na seznam přibude slavíků jenom pět. A může být hůř! To ovšem záleží na hrstce okolností. To nakonec uvidím zanedlouho.

Měl by se chystat vrchol tahu a zatím vlny vlní, jak jen to zamíchat dovedou. Za slabých pohybů je také méně pěvců v síti na svodnici. Vůbec třeba nepřijdou velcí rákosníci – a že se jich jindy nachytá! A není to tím, že by skončili, ještě půjdou zčerstva, hlavně mladí.

Večer si sednu do vrb na několik hodin a zkusím stav odpozorovat ještě očima. Vezmu si do křesla kafe, snad mi odér z hrnku skutečnost nevychýlí. Mezitím si děti s rodiči zbudovali v louce příbytek. O přestávkách mezi kontrolami jsem byl ku pomoci.

Jsou víceletí, hnízdili někde od severu po severozápad, migrují k zimovištím.

Neumím popsat, jak hluboký obdiv k této sortě pěvců mám. Když odlétají z ruky po proměření, nejspíš je žádný člověk už podobně nedotkne. Vzal jsem si ale ze setkání, kolik jen pro vědu šlo. I pro mne samého. Díky fenoménu nočního chytání máme jedinečnou možnost pochopit tento u nás nečastý slavičí druh.

Jsou víceletí, ti mladší sice vyrazili dřív, ale cestují pomalu. Proto na seznam píšu „plus jeden rok“.

Jsou víceletí, a pomohlo by nachytat takových víc, případně dost. Aby šlo příležitost těchto raně srpnových dnů vnímat jako plně využitou.

V poměrně složitém hledání výpovědí o slavičím chystání se i odlétání existuje spolehlivý bod zlomu. Jakmile se objeví slavíci tmaví, tah najisto běží. A takoví dnes byli v sítích odchytového centra Slavičí háj u Dolního Bousova. Zde adultní sameček.

Protože druh u nás v hnízdní době je pouze sporadicky, lze brát až s jistotou, že jakmile se začnou chytat v létě, tah obou „hnědých“ najisto běží.

Poslední dvě noci byly komplikované deštěm, ale lze je do výkazu vložit co regulérní. Z ostatních ptáků se ukazují vodní chřástalové, občas se takový i chytí, jako třeba dnes. V rákosí začínají slábnout zpěvní rákosníci, nahrazují je obecní. Překvapivý je počet již okroužkovaných obecných strnadů, mají v zdejších podmínkách dobré roky. Výkazy zpestří pěnice vlašská. Zde mladý sameček.

Ve velkém se dál chytají obecní ťuhýci.

Čihadlo Slavičí háj v kotli Klenice je z oblohy za letních tahů nepřehlédnutelné a ptáci jej k zastávce volí.

Brzdím běh času jak mohu, vše málo platné. Poslední měsíc sezóny stojí ve dveřích! A věci na škodu , přišel s deštníkem. Přesto se v parku chytalo a kroužkovalo.

Tři momenty, které nejsou o každém dni.

Chytil se starý rybařík, co tu někde hnízdí. Konečně na něj došlo. Zaletuje odtud na Klenici k nádraží, tam je potravy hodně. Voda tam výjimečně poskakuje po kamení a rybek i hmyzu opravdu dost. Znám to tam.

Chytil se mladý stráček, co se někde narodil. Každý rok jsou v síti tak tři, někdy i dva.

A chytil se na toto datum zcela příznačně první adultní slavík, nejspíše samec. Ve výkazu bývají adulti zastoupeni počty do pěti ptáků, někdy i čtyř. I tady se tak jedná o setkání nevšední.

Na obrázku za ledňáčkem i strakapoudem vidíte okolní louky ve fázi vyholení, po druhé seči. Jde o odpověď, proč nejsou modrásci bahenní početněji. Samo sebou – ať si každý seče píci jak chce. Jinak jsou plochy velice pěkné. Ještě, že jsou.