Může některý slavík pro odlet na zimoviště vůbec využít jižní směr, jak bylo dřív často uváděno? Může, ale nebude jich mnoho. Jak přibývá hlášení z podzimní cesty, je stále zřetelnější, že platí jihozápadní kurz. Adriaticko-Tuniskou cestou se budou mnozí vracet, ovšem rovněž zdaleka ne všichni.
Kontrolní odchyt samice na konci června ve Slavičím háji je prvním toho druhu, nikdy dosud nebyl u slavíka zapsán kroužek stanice PARIS. Co se vlastně stalo?
Jednoletý slavík v loňském konci léta řešil svoji první cestu do Afriky. Jeho původ není úplně znám, dle mého pochází přeci jen ze zdejšího regionu. Mířil podobně, jak je známo, k jihozápadu republiky a dál podél velehor k moři. Ostré údolí, kde byl chycen a okroužkován, se nazývá Belfortská brána a leží na východě Francie mezi řekami Rýnem a Rhônou.
Pak nejspíš pokračoval dál k moři a v Africe přezimoval. Zvládl i cestu zpět a zahnízdil. V čase, kdy u mnohých párů dochází k přetlaku na „vyjedených“ lokalitách před náročným pelicháním, odletěla samice hledat pelichaniště. Nočním odchytem byla kontrolována a poté vypuštěna k dalším cílům.
Slavík obecný jako druh začíná v mé databázi tu a tam pár slovy napovídat. Věci stojí neskutečně zajímavými, a přestože nejsme schopni „dobýt Afriku“, Evropu zmákneme dopodrobna. Zejména pro mladé jedince.
