Plán na chytání v noci byl napůl odvahou, ve zbytku šílenstvím. Přes republiku po půlnoci přecházel pás bouřek a jak se ukázalo v slavičím parku, velmi výrazných. Vychystal jsem ovšem pokus jak nepromeškávat slavičí noci, když je jich k bádání tolik žalostně málo. A výsledek? Budou-li bouřky schématu včerejšího, takové přeci jen nějaké slavíky nesou. A donesly i pod síťky nového nápadu.
Ohromný liják začal na Rachvaly kdesi ve skalách a pomalu obcházel kotel. Samozřejmě jsem nespal a nachystán s náčiním hned jak přestane, všechno pozoroval. Velmi prohřátá noc natáhla do vzduchu hmyz a netopýři kvapem dobírali. I (k sítím problémoví) netopýři rezaví, zbrzděni v migračním pohybu. Pak déšť začal pleskat v loukách a povrch rákosin natlačil k zemi. Za chvíli bylo slyšet splav, jak konečně vede vysokou vodu zpod hráze Piváku k loukám. A vody napadlo pro každého dost. Rýhy parku se leskly hladinami, to málokdo čekal. Bude tak po zemi blaho. K ránu ještě lilo, ale k půl sedmé v držícím pološeru začínalo světlat. A letně rychle.
Nádherný zážitek prve odepisovaných nocí, radost z krajiny uspokojené, hrdost na hlavu, že nevzdává nic.
Parkem prokřižoval ledňáček a jako letos již třetí v pořadí skončil v otevřené síti.
Sotva byl na hrudi ještě umouněný rybařík doměřen a poučen k cestě na jih, do kapsy přistál krutihlav. Pak se připomněl zbloudilý mrak, co konvoj ztratil nejspíše z dohledu a sítě šly zas rychle k zemi. Nepromokavá pláténka překlopných pastiček však nikoli. Testovaly, co do propuknutí popůlnočního deště stačilo k parku přiletět.
Dopoledne je již vráceno slunci a krajina požitkářsky sahá pro opalovací krém.
