Okřídlené konstatování, že vydřené poznatky nastolí otázky nové, platí. Stejně tak se ale může stát, že v řetězové reakci překope či poupraví návaznosti doposud užívané. Řeč o tom tady už byla. Zprvu šlo o určité vyhecování z jakéhosi hledačského rozmaru, co vše by bylo možné považovat po tolika letech pozornosti za šílenost. Nyní, po absolvovaných odchytových přídavcích, lze prohlásit, že jeden z kolekce zakrytých segmentů slavičího roku dospělých jedinců dostává ohraničení, rozkrývá obsah. Někdy je k pokroku potřeba přelepit ústa zaběhlému a zkusit zainvestovat pokus předurčený do koše. Zabalit nástroje a vstoupit do odchytových nocí hluboko před startovním výstřelem. Co se asi tak může přihodit, kdy hnízdění končí v časově rozkolísaných scénářích a slavíky čeká pelichání? Za chvatu, který byl potřeba na přečtení kratičké chvíle „vyhnaných“, poodhalila závoj utajenost. Najednou lze hledat v souborech velkého peří ptáků, měnících nočními přesuny pobyt, možná i na výrazně velké vzdálenosti. Že jde dost často o slavičí protějšky, k nimž se za májů horlivě prozpěvovalo, pro slavíka už tolik nepřekvapí. Ano, jsou to „ony“ na cestách ze dveří pryč, což nejspíš lze docela snadno připsat i pro slavíka tmavého v příbuzenstvu. Abych si v ornitologii po čase ukotvil opět nějaký titul, jedná se o „Jedince chladnoucích nažin“, kdy někteří pro různé ze zvířecích smůl ani snad dlouho neinkubovali.
Obraz je žádoucí do stále neúplné galerie slavičích pobytů u nás.
Zde jeden ze záchytů, kde kardinální otázka stojí – má slavík pro nedávné úkoly s hnízděním břicho vyškubané, nebo snad ne? (Slavičí háj, 29. června, po skončené noci)
A dobrá zpráva k nejednomu čtenáři nakonec: Text této povahy je na dlouho posledním z vyvěšených. Objeví se vklady čtivější na prázdniny.
