Blog oslovil i lidi, kteří zde čtou vývěsy všechny. Ona i cesta tímto éterem má určitý vývoj, jako se dotváří za pochodu mnohé.
Buďte pozdraveni uprostřed června!
V Slavičím háji zítra zastaví další skupina zájemců – turisté, kteří se dozvěděli o parku ze stránky pana poslance Ondřeje Lochmana. Park je tu i pro ně, zítra o neděli. Uvidí novou oplocenku lesíka, toho, co moc potěšil. Včera při posledním ožínání bylo zjištěno, že další a další hrdiny mráz nepovalil. Jako blázen, s nůžkami jsem jim pomáhal k světlu pod záklopem trav. Neuvěřitelně si tamní pobyt užívám a se vším součinuji. V louce květnaté jsem stejnými nůžkami utínal pcháčům osetům vrcholové růžice s poupaty. Nechci, aby kolem vykvetly a posílily. Přednost mají plevely jiné. Přitom jsem si konečně uvědomil, že výsev už vlastně kvete. A kvete pěkně. Ono je potřeba i tady víc času a větší zájem/pozornost. Některé rostlinky jsou drobné. Do prostředí se už stáhli zajíci, aby ne! Výběr pochutin je nad představy. Viděl jsem na kytkách, co okusují přednostně. Je to všechno tak zajímavé. Jak plocha navýšila, už se obyvatelé dovedou schovat. Ještě před pěti lety se kolem pohybovaly koroptve. Pak zmizely definitivně. Kdyby tento nápad stál na nohou tehdy, neodešly by. Je otázkou, zda odešly pouze jinam či do jiných světů. Až ovšem plocha roznásobí o pozici výše, objevit se mohou přeci jen. Člověk se pořád učí a nepřestává. Ochoz kolem oplůtky v jinak narostlé louce (před sečí) využívají ještěrky. To by mne nenapadlo. Kde se vzaly, nebo jsem je snad neviděl – nevím. Teď prostě jsou. Seděl jsem pod jabloní s dalekohledem a napadlo mne – kolik tu musí být naskládaného života v těch celcích. Ano, jistě, nejspíš i s klíšťaty, ale to bychom jinak přišli o motýly. Toto se rozseknout nedá. Kdo se jich v přírodě bojí, nechť přebývá v jistotě u televize, tam jej zvířata nedohoní.
Po cestě k létu. I tato věta je mírně vychýlena. Dřívější lidé to měli ku ročním obdobím jinak, ne jako my. My oslavíme léto, které už dávno běží. Stačí se podívat ven. Kalendář bych dle přírodního dění přestavěl. Nebo alespoň v sobě. Aby to bylo v odrazu opravdovější. Nevadí. Ať žije léto!
Kosové v parku znovu zpívají, jdou do opakování hnízdní aktivity. Za městem jsou mírně jiní, než praví městští. A největší borci jsou ti lesní, od nás vzdálení. Hodně by mne lákalo věnovat pozornost také jim. Oni létají stále na podzim za sluncem. Není to krásné? Už ale jiné zaměření nestihnu, než být se slavíky. Budu na kosy alespoň myslet. O podzimu.
Ať vaše dny mají tu nejlepší z nálad! Jsou ohýnkem, na který si přikládáte sami.
