Vítr už neporýval, rozhostilo se ticho. Měsíc se vynořil nad Rachvaly, slunce doklopýtalo za Bezděz.
Židle za stolkem stanice je volná, jako by čekala hosta. Kdyby žil, byl by jím Vladimír Komárek – člověk. Moc bych stál o komentář k tomuto parku.
Je ticho – a přeci ne! Přichází léto. Krok ovšem velebně lehký, opatrný. Je u nás neuvěřitelně krásně! Tady čas, co navždycky tratím, nemrzí. Dívám se na ten měsíc a je jasné – brzy budeme v tandemu. Tolik nocí v jediném místě.
Kukačka lítá jak bláznivá, nechala všechno na poslední chvíli. A vrabci se vrací od pšenice někam zalehnout.
Za dveřmi přešlapuje Šrámkova Sobotka. Už o tom píší. Hodí se svátek českého jazyka k létu pod Humprechtem. Lidé se potkají, sjetí, sešlí. Po roce. A žáci ryjí poslední vzkazy do lavic, bude zvonit. Domousnickou branou prolétly vlhy a už se jich asi nezbavíme. A léto po ránu bude už všude..
