(Pracovní) den na stanici Slavičí háj

Žádné komentáře u textu s názvem (Pracovní) den na stanici Slavičí háj

Sedím na židli v maringotce a za mnou už chybí snad jen krepové růže na špejlích, s „mašinkou“ na lisování broků. Dívám se z okna o přestávce a vidím napříč parkem až ke stožáru u jezírka, tradičně zakončeného kání.

Slavičí háj praská ve švech pod náporem ptactva, jde zejména o špačky s kvíčalami. Ovoce ještě pořádně nedozrálo a oni už z něho berou. Hned vedle, vůbec v historii poprvé, notuje rákosník zpěvný. Usadil se v slavičím pelichaništi, kde stvoly rákosu doplňuje kopřiva a svízel. Po stranách keře příhodných druhů bobulovin. Už jsem upozorňoval děti, že jak se zadní louka poseče, proběhne akce Acrocephalus. Nalákáme zpěváka do sítě a okroužkujeme. Budu vyprávět o jeho daleké cestě napříč Afrikou až k dalším mořím – a pravda to je. Vždyť česká ornitologie drží nález až od Střelkového mysu!

Půjdeme na něj a pak najdeme hnízdo, nehostí-li mládě kukačky. Jsou to zejména zpěvní rákosníci, hnízdící v okolí parku, kterým kukačka svěřuje péči o potomstvo. Spoléhá, že nic nezanedbají.

Jak rákosina houstne na sever směrem ke Zvolínku, mění se spektrum pěvců, přibývá rákosníků obecných. I s nimi to zdejší kukačky umí, tam si ale musí pospíšit, vyvádí se dřív.

Opřel jsem žebřík o strom u hráze a slavík mne nedopřál klidu. I když má vyvedeno, mám u něj mínus z posledního odchytu sklopkou. Začínal zrovna měnit letky a vykoledoval si tím zjištěním ještě jeden pokus v srpnu, až bude s tmou zaklánět hlavu k obloze. Rád bych mu proces změřil a ověřil propočty. Ne, že bych materiál neměl, ale tři modely nestačí. Čím budu slavíka chytat, vůbec nevím. Ve všem už byl.

Lidé spílají horku. V březnu bědovali, že je chladno. V zimě, že není sníh a nebude voda. Já nenadávám. Beru dny, jaké jsou. Stál jsem včera v tom ohromném lijáku v maringotce a radoval se z bezchybně opravené střechy. Vodní rachot byl v nárazech natolik mocný, že i špačci přestali krást. Člověk je od země přeci jen na podvozku dost vysoko, téměř ve větvích třešní, a tak nějak tedy i součástí hejna. Dospělců minimum, hnízdí se podruhé po dutinách. Ve Slavičím háji ovšem ne, budky jsou s menšími vletovými otvory pro úpolníky a sýkory.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php