Modráček je taky slavík a ti se na příletech jednoznačně zrychlují. Slavíci hnědí? To uvidíme. Zatím jejich příletový kalendář „drží“.
Je první jarní den a do Slavičího háje na loňské hnízdiště přiletěl modrák. Úplně čerstvě, předtím tam nebyl. Oproti loňsku, kdy byl odchyt narychlo při tom obrovském překvapení, letos to měl být „obřad“. Mám čtyřicet roků chytání pryč a tak jsem si říkal – předveď se! Jako kdyby do ruky ti koukal člověk od sdělovacích prostředků.
Trnický potok táhne od Zvolínku a zleva přibírá strouhu od Rachval. Voda nevídaně zurčí, rákosina má tajnost a já z louky nakročuji. Plácek pod ořešákem, který nestačil narůst pro extrémní vlhko, je hotov od zimy. Pastička tam je raz-dva. Pták je někde kdovíkde, neozval se na jedinou strofu z přehrávače. Víc jich nedám, abych něco nepokazil, budu poslouchat. Pak slyším cvrlikání a už to běží. Přeletuje v nevelkých uličkách před mýma očima a zase jedinou strofou jej zvu na plac. Už tam hledá, a už: „Kloboučku hop!“.
V úžasu zřím, že nemá kroužek. Loňský tedy není – a věk – nejmíň tři roky. To je on..
U Zvolínku to sice nevyšlo, ale nalíčil jsem v močálech u Koprníku. Teprve přiletují, ale už jsou. Tento je dokonce loňským mládětem.
A tento loňským mládětem rozhodně není.
V rákosí je už barev! Bramborníčci černohlaví jsou v páru, pod černou bílé svítí límce strnadů rákosních. A dvacet čtyři jeřábů padá z oblohy do laguny mezi ostřice! Beru roha zadem po poli, abych je hned zas nezvedl. Mají toho po cestě jistě tak akorát. Slunce mi signalizuje, ať přispíším k domovu.
Poznámka na závěr: Přišlo-li by člověku znalejšímu, že prostřední modráček (M2K) má štít barvy jiné – ano, je to tak. I o tom bude řeč na stránkách knihy, okrajově.
