Vyjel jsem včera dřív na noční odchyt a síť mezi bodláčím chytala stehlíky. Objevuje se jich tam touto dobou dost, i celé rodiny. Ptáků se nachytalo ale i jiných, teď v době tahu tam bývá rušno.
Já jsem ale jel pokračovat v projektu nočních odchytů slavíků, zejména vysledovat, kdy průtah slavíků obecných vyslábne, je za vrcholem. Před maximem je ovšem výskyt slavíků tmavých, zhruba kolem půlky měsíce. Tento odchyt zabrzdil hned čtyři. Všichni byli letošními mláďaty a uvědomil jsem si nad přidělenými kroužky, že mohou už na jaře poletovat kdesi ve Skandinávii, Dánsku či Německu. Zvláštní momenty, kdy dobře vím, že cestovatele už nikdy nepotkám. Mají před sebou dlouhou cestu k jihu Afriky, není to snadné. Teď na sebe po noci koukáme, obdivuji temnou ptačí vzácnost, a hned jak ji pustím a zapíšu, začnu držet palce.
Psal jsem o sobě mnohokrát, zejména pro podobné momenty ptactvo kroužkuji. Pro podnět k pohledům do dálek.
A ještě ranní momentka. Průhled Slavičím hájem k železnici.
Ona a kohouti při okraji města, jsou konstantami těchto odchytů. Jakmile svítání přinese hlasy od kurníků, za pár minut se začnou u sítě točit slavíci.
