Mám- li jednou sepsat dílo o slavících, potřebuji znát co nejvíc. Když nemáte nad sebou vedoucího, upadáte místy do jakéhosi polospánku. Že přeci vše skvěle běží, a tak… Laťka je prostě nízko, alespoň já to tak mám. Potřebuji popohnat. Čas od času se takový impulz přeci objeví, výsledkem jsou pak tyto kritičnosti.
Teď je v terénu doba, kdy nejdou chytat samečkové provokací, chytat by se daly konečně samičky, které již jsou z hnízd venku a při chuti v sběru. Sklopky by si s takovým úkolem měly poradit. Navíc jsem si uvědomil, že biometrických údajů od nich rozhodně nemám dost. Proto jsem sebral pastičky a vyrazil na hnízdiště. První úspěch přišel brzy, a už proměřuji a fotím. Samozřejmě i kroužkuji. Slavík nevybočuje z představ o samičkách (menších).
Přejíždím jinam a tam musím čekat. Jednoduché to úplně není, pak ovšem na náspu železniční vlečky slavím úspěch. Tady se mi v plné síle ukázalo, proč potřebuji naměřit podobných co nejvíc. Slavík má sice holé břicho, ovšem rozměry posouvá někam do roviny výrazně vyvinutého zpěváka! Navíc je slavice na hrudi ztmavělá, podocasní krovky nadobro rezavé. A varovný hlas v ruce, že bych se lekl. Bez laboratoře tady dál postoupit nejde, existují ptáci podivní, vybočující. Může jít o zpětné křížence, nejspíš ano.
U této dámy ovšem křídelní znaky „sedí“ na slavíka obecného dobře (až na spíše nenápadné zúžení 4. RL, mělo by být výraznější). Kroužkuji a pouštím…
Třetím místem je přímo vlakové nádraží, což je chytání o nervy. Síť by zde na náspech stejně byla zbytečná, sklopky už jsou rozmístěny. Použil jsem tři, ale daleko víc je tu koček. Musím sedět nad mostem na zábradlí a nehnout se nikam. Na nejnadějnější plácek líčím plátěnku. Když se mi po několika kontrolách zdá, že varovně hvízdá už jen jeden, jdu znovu do křoví. Do plátěnky nevidím, ale věřím, že tam je. Koukám přes dno – je to tak. Teď jen, aby to spíš byla ona. Je to ona!
Mám třetí změřenou, ta už je normální zase (zapadá do představ), vykukuji, aby podle dráhy nešli lidi, kontroluji rychle opakováním si jestli jsem něco nezapomněl – a mizím.
Netýká se to slavíků. Ale mezi Bousovem a Sobotkou jsme viděli tři jeřáby popelavé. A to ve dvou dnech po sobě. Je možné že tu hnízdí?
Děkuji za odpověď, pokud bude mít čas.
Kára
Zdravím Vás, pane Káro.
Jeřábi popelaví jsou poslední desetiletí na vzestupu, a protože jsou nápadní, lidé je hlásí.
Místo, které zmiňujete, sousedí se soustavou rybníků na Klenici. Často se zde druh objevuje a hnízdění nevylučuji. Váš případ, klidně pozorování opakované, spíše ovšem i vzhledem k datu (časné), ukazuje na tahovou zastávku. Mluvíte o třech, pak nejspíše zastávku rodiny.
U nás u Kněžmostu řadu let hnízdí, mnoho lokalit je na Českolipsku i jinde. Zdejší oblastí pravidelně se zastávkami migrují na obou tazích.
Ano, specializuji se na slavíky, ale tomu koho ptactvo zajímá, jsem kdykoli k dispozici.
Děkuji za zastavení na blogu, ať se Vám daří.
Pavel Kverek