A to jsou královské dny v nočním chytání! Nad naším územím dávno tah běží naplno, ke konci měsíce spadne téměř na nulu, slavíci to během prázdnin stihli.
Po Slavičím háji se dávno rozhostila tma, je teplo, ležím na celtě vedle auta. Předešlé noci se nachytalo dost, tentokrát uvidíme. Podmínky jsou stejné. Hvězdy se rozsypaly po obloze, kostel svaté Kateřiny pár kroků za náměstím vtahují do centra světla pomocná. Město na Klenici k půlnoci tuhne. Až na slavičí zpěvy. Jsou dva, od letošního roku 19, a míří šikmo k horám. Od města pryč. Produkován je slavík tmavý vzadu u sítě přes rákosinovou svodnici na můstku, a přímo ve vrbových třtinách ptačího parku sóluje slavík obecný. Punkty jsou od sebe vzdáleny zhruba sto metrů. Z noční oblohy občas ke zdroji sletí některý z rákosníků či cvrčilka a síť ji nabídne ke kroužkování. Hodinu před rozedněním se zdá, že sad se plní ptačím dorozumíváním. Pobídky zafungovaly. Už se rozednívá, už vidět k sítím a hvězdy kdosi z háje poklidil. Přichází čtvrthodina pravdy. Má-li se uspět, musí sítě tančit. Okroužkováno bylo z pytlíků za mladičkého rána 24 slavíků obecných + 1 tmavý, co přiletěl v noci. Tedy čtvrt sta, a mezi nimi jako (málem) předposlední – i slavík klíčový. Určen jako tohoroční mládě, tedy na cestě poprvé.
Zbytek dne do setmění strávila většina ptáků nejspíš v okolí lokality. Noc další je zvedla do neznáma. Odletěli, jako odletěli ti, den předešlý. Jako k cestě pokračovali i další, pochytaní následně v létě. Jedno místo na mapách jejich cesty bylo všem společné – Slavičí háj u Dolního Bousova. Ten, který si nálezce v dubnu roku 20, přečetl na kartě hlášení z Česka. Místo, které začíná ukazovat kvality ve vztahu k opeřencům.
