14. dubna se slavík po úspěšném přezimování v Africe objevil po přeletu Gibraltaru a Pyrenejí v nížině řeky Garonny, stranou Biskajského zálivu. Tedy výrazně na západ. Jako by příčný horský masiv přeletěl po jeho západním okraji, odkud vedu v archívu cenný kontrolní odchyt víceleté samičky rákosníka obecného rovněž z Dolnobousovska (kontrolována nedaleko Pamplony – Baskicko), v návratu domů. Rákosníci obecní mají podobnou migrační mapu jako rezaví slavíci. Ptáci pak odtud pokračují – buď dále na sever (k nám přilétají od západu), nebo musí uhnout k údolí Rhóny a podhůřím Alp dorazit od jihozápadu. Ať tak či onak, opisují na cestě výrazný oblouk, kdy snazší návrat mají ptáci z cesty jižní, přes Apeninský poloostrov.
Diskutovaný mladý slavík byl odečten po nárazu na sklo, který nakonec přežil. Město leží přímo na řece, nepochybně zde vládne čilý ptačí cestovní ruch. Pokud vše dobře dopadlo a pták opravdu mohl v postupu pokračovat, dnes velmi pravděpodobně už na prvním svém hnízdišti zpívá. Ze Slavičího háje s největší pravděpodobností není, možná ani z Čech, může být polský, z areálu až po hranici rozšíření druhu, končící hybridní zónou středního Polska. Za přispění výrazné představivosti se mohlo i stát, že nad místem okroužkování před pár dny znovu přeletěl! To už se ovšem nedovíme.
Co říci závěrem?
Je skvělé, když lidé jsou přírodě nakloněni. Pak právě i odraženého pěvce včas zvednou, vidí-li, že je naživu, a pomohou, pokud to jde. Než všechny předběhnou kočky či psi. Znají, co s údaji na kroužku provést. Jsou jistě zvědavi na hlášení, po zásluze. Jak krásné by bylo na konci příběhu „jedné polepšené ptačí cesty“ sdělit dodatečně – slavík hnízdí tam a tam na Mladoboleslavsku! Byl tehdy na odletu kupodivu zdejší. Kdo ví, mám na to nádherné hledání celý český slavičí rok. Čtyři měsíce.
