Když nepadl rekord příletů, padají alespoň rekordy návštěvnosti blogu. Děkuji.
Hlášení z terénu by bylo strohé – slavíci chytat nejdou! To platilo dřív a platí i nyní. Když už ho člověk na některém hnízdišti zjistí, utratí fůru času, a stejně jede s prázdnou. Jak moc si ty prohry pamatuji z dob začátků přehrávání! I dosavadní letošní výčet, nesmlouvavě tvrdý, je věrný: První pokus vyšel, ale lokalita byla uzoučká a slavík při chuti. Při jednom z vrchních přeletů síť trefil. Druhý pokus jinde naprosto vyhořel. Na zkušeného ptáka nezafungovalo nic. Třetí o kus dál se povedl jen díky nasazení sklopek, které neznal a dlouho na ni nevydržel koukat. Čtvrtý (včerejší) dobře nedopadl ani přes spotřebovanou časovou náročnost. Slavík se občas připomenul jen kontaktním hlasem, že v místě opravdu je, nic ho ale nezajímalo. Je opravdu čas, nechat situaci dojít do fáze osídlení, a pak již mnohem efektivněji začít schytávat.
Hned, jak jsem vyjel u nás k rybníkům a chtěl pokračovat polní cestou dál, potkal jsem milé překvapení. Osobně jsem mu vadil, auto už ne, tak jsem ho vyfotil, jak se vydatně živí. Úplný kouzelník! Nikdy bych netušil, jak se o sebe tito ptáci na cestách i v takové zimě dovedou postarat. Na tahové linii jihem Kněžmostska je dudek na jaře pravidelně putujícím. Až jsem chvilku uvažoval, že bych před ním v předstupu natáhl síť a zkusil štěstí, ale zvítězili slavíci a cesta k nim. Tak se alespoň podívejte na obrázky ze setkání, vteřin pomíjivých…
A bylo mi smutno, vždyť tito ptáci u nás dřív běžně hnízdili. Krajinu jsme k nim zdegradovali a oni musí dál.
Tento den je ale významný slavíkářsky, proto se za ním ohlížím. Významnost jsem mu přisoudil sám, jde tedy o rozměr lokální, v kalendáři jej nenajdete. Vztahuje se k jedinému mimočeskému výsledku kroužkování, který můj výzkum k dnešnímu dni zažil. Možná už někteří tušíte – 14. dubna 2013 byl v rezervaci nad Pádskou nížinou pod Alpami okroužkován slavík ze Studénky. Ráno v pět, to znamená, že možná po noci, která ho v příhodném místě před rozedněním vyklopila. A italská kolegyně byla na jezerních lávkách správně a slavíka označila. Se spoustou údajů, jen s tím nejpodstatnějším ne. Nezaznamenala věk. Určil bych si ho sám u nás samozřejmě, jenže jsem jej chytil v čase pelichání v létě, kdy právě křídla před několika hodinami poslední stopu smazala. Nic nenadělám – a tolik by to bylo důležité! Vždyť jde o itinerář dodnes přetajemný. Kdy přiletěl hnízdit k nám nevím, to je chyba zas moje. Místo jsem řadu let nenavštěvoval (myslel jsem si, že zaniklo a cesta k němu byla vždy „z ruky“).
Dám připomínku též jednou fotkou, slavík se pak objevil i rok příští. Buďte zdrávi…
