Mám rád ve výzkumu překvapení, i když – zůstaňte klidní, slavík není dnešní. Překvapením je to, že se na blogu zatřpytí na poslední chvíli ještě pár vět. Do nového roku totiž ještě pořádně daleko, čtyři hodiny.
Nápad, vydat se na poledne do míst posledního úspěšného odchytu z léta a poděkovat tam za přízeň, doplnili jsme kratičkým zahledáním. A ono to vyšlo. Jen kousek, kde jsem pod doubkem přespával, než slavíky vábnička stáhne z kilometru ve směru k hvězdám, to písklo. K čerstvému hledači prvně a mně pro radost. Není to dokonalé? Jako by Štěstěna v tom místě pořád zůstávala.
Děkuji, milá krajino, za všechny tvoje kousky! Nenudím se v tvé společnosti a přišel bych zas. Pokud dovolíš.
Stříbrný čas všem!
Místo tečky: Ještě mne napadá, jak by se k mému kroužkování kreativní Rudolf II. stavěl.
