Měl jsem takové pocity už tenkrát. Co budeš na veleznámém slavíku pořád hledat? Když už nebude co, budu je kroužkovat a měřit, to se hodí vždycky! Pořídím si atlas a značit v něm budu slavičí zástihy v zahraničí. Už se těším, jak mne na schůzi Československé ornitologické společnosti v Praze U Fleků, kde číšník roznáší na tácu neuvěřitelné množství půllitrů s černou třináctkou, až v programu dojde na kroužkování, pan Škopek vytáhne na kartičce a přečte hlášení přede všemi jako významné. To bude motivace jít chytat dál…
Vidíte, vážení. Od těch časů utekla fůra let a objevovat je stále co. Rukami vám jich projde tisícovka, druhá – jsou stejní, nebo nejsou? Samozřejmě, že ne. Tak třeba oční kroužek. Proč, kdy a u kterých je výrazný, proč jindy ne. Když jsem tohoto slavíka nabídl pro brožuru Pták roku 2007, někteří kolegové zpozorněli. Co to je za zvláštního slavíka, že mu oko tak září?
Není tento blog médiem k publikování jedinečných poznatků, k tomu je určený jiný prostor, ale dokázat chci tímto, že je stále co sledovat, porovnávat, podezírat – pracovat na výzkumu. Klást si nové otázky, anebo čekat, až vytoužené a upocené odpovědi předchozí takové zbrusu nově vytasí. V tom vidím cestu, o které tak často mluvím. Že jsou i jiné – paralelní jako třeba ta životní, je jasné. Lze je i spojit v jednu.
Zamýšlíme se nad očním kroužkem slavíka obecného, ale stejně tak bychom mohli probírat peří jiné, které má pro nás výzev též plný koš. Tvary rýdovacích per, skvrny na krovkách a jejich tvary, strukturu/kvalitu praporů a jejich případné opotřebení či defekty, jiné útvary ptačího těla třeba běháky či zobák. Tělesné parametry, chování individuí včetně zpěvu, nebo jen hlasových projevů obecně, ať to je genderově vyvážené. Prostředí, přílety, hnízdění, pelichání, odlétání, migrace, zimoviště, tahové zastávky, strategie přesunů, změny v chování mezigeneračně, chytání, kroužkování, historie, ptáčnictví, kulinářství. Ano, i slavík končíval na vidličce. Vrátím-li se do knížky Ptactvo Velké Prahy, kde Šimon Lomnický navrhoval slavíka za pokrm řeholníků, u Maxe Rumpolta (1581) už recept na přípravu nalezneme. Ve Středomoří zejména směrem na východ se drobné ptactvo zabíjí dodnes. Vraťme se ale na moment ještě k tomu kroužku. Proč jednou uvidět skoro vůbec není a u jiného zaujme na pohled první? Proč jiný je na podzim a na jaře míváme problém? Proč?
Proč tedy nehledat dál?
Vidíte, a řeklo by se – slavík. Mezi lidmi tak populární. Od Máchy po Kryla, i v lidovém předávání! Na plátnech i před oponou, vyznamenáním pro muzikanty. Ve zlatě i po roštích ošuntělých!
