Vítejte, milí přátelé blogu.
Jen co si člověk doma v klidu sedne, už jsou všechny kolem. Každá s rukou nad hlavou, hlásící se. Vzpomínky!
A začít bych měl úplně někde v minulosti a nazvat to – Jak svět peří vstoupil do mých dveří. To by se ohlíželo. Jenže času tolik nebude. Nestihneme ani momenty v konci první desítky století, kdy vznikl tým pro bádání nad slavíky v blízkém zahraničí. Slovo „blízkém“ je správně – co to jsou tři stovky kilometrů po nějaké přímce?
Vypínáte motor a uši se v radosti adaptují na svět slavíky přesycený. I krajina si na vás už zvykla, jste takový jiný než zdejší, které fenomén zpěváků nijak moc nebere. Jsou více rybáři, zemědělci a také setkávači, sdíleči. Zdraví se normálně všichni, jak bylo kdysi i u nás. Jízdní kola před obchodem nechávají tak a z košíků bicyklů náklad neschovávají.
A kolem ti slavíci! I vedle návsi. Pardon – náměstí. Hned dole pod kostelem..
Pár vět pro začátek a pak se k blogu vrátím
Je rok bez vody a obě řeky klidné. Rozlivná území jdou projít v šněrovacích botách, za slavíkem tmavým tedy komfortně. To nebývalo.
Co je tu stálicí jsou roje komárů. Okapávání pěny pěnodějek z vrbových listů tak, že jste na tom v obličeji podobně jak po nejvřelejším setkání s bernardýnem. – A taky chmýří, to abych nezapomněl! Vrby dozrávají a jejich „vata“ je za horka všude. Dýchat se málem nedá i sítě plné chomáčků jejich polétavého semínčí..
Tak a rychle se musím krotit, protože i zmíněné je vlastně očekávané. Patří to sem.
A jeden veliký plus! Nejsou skoro klíšťata, což v Česku neplatí. Takže palec nahoru a pojďme začít zářit!
Bobři stavět jak se zdá nepřestali. Jejich vrbové zahrádky se lesknou po mladém listí, to oni chtěli. Větve pokrájené do hromádek čekají rovněž na další zpracování. Prosna se na dohled stříbří po odkryté šíji a roje motýlic se mohou pominout. Dočkaly se a jejich je ten čas! Slunce se opírá do modrých křídel a zelené samičky nebědují. Chystají se k předurčenému potápění.
Prosna jen malý kousíček odtud se zanoří do rozměrné Warty, jež v místo přitáhla odjinud z placaté země. I k jejich soutoku se letos podíváme.
Co myslíte, spojí-li se dvě slavičí řeky, jak může vypadat podobné setkání? Malá nápověda – nikdo tam (žádné „Povodí“) nic v nivě nekácí, pole až k řece nedobíhají. Vše jak má být.
Tak až v sobě k otázce odpovíte, zajdem tam spolu. A s kolegy od výzkumu.
Vinšuji pěkný den a jenom připomínám – kdo chcete psát napřímo mně, musíte včetně adresy. Jinak vás nedohoním, i kdyby jste měli zážitky sebekrásnější či k slavíkům žádali veledůležité.
