Já ano (jak z téhle věty poznat, co jsem chtěl říct, opravdu nevím).
Prostě nemohu. Dospat mi nejde. Už řadu let to tak mám.
Spát nemohu pro tohle.
Křoví, obyčejné roští! ..No, vůbec to tak není, samozřejmě. Přeci je vidět, co se stalo a co se chystá.
Ne, tady já chybět nechci a jako bych slyšel ty orseje: „Pavle, vítej své dny!“
Je osmého, včera bylo sedmého a jsem jak na trní. Vím, že jsou blízko.
Dneska pršet nemá, vyrazím. Instinkt ptáky navádí k domovům a já velké noci a dny promeškat nemíním. Po zbytek života to tak chci mít. Jejich scénáře jsou neskutečné!
Začínám kávou, už mi tu voní.
Přijďte večer dozvědět se, jak jsem v terénu pořídil.
