Nedojde-li k změnám, jsem rád, že jsem zařazen až na sobotní večer. Bude-li za okny konečně tma, může projekce vyniknout.
Setkání kroužkovatelů (Aktiv) bývalo dřív krom tabulek a grafů stejnou měrou tržnicí zkušeností z chytání, návodů jak na to a bohatnutí o plody následné diskuse. Můj příspěvek onu stopu drží, jmenuje se: Jak na to, když vás ptáci znají.
Na desítkách záběrů pozvu osazenstvo do světa slavíků, objeví se fotografie z chytacích zařízení (což tady nedávám), předvedu ostatní náčiní v akci. Sdělím chytací strategii, pozvu do zahraničí. Krom všech čtyř „našich slavíků“ (dvou rezavých a dvou modrých), zakončím téma rovněž v obrazech, co všechno lze sklopkami chytit.
Titulní fotografii nemohl obstarat nikdo jiný, než bousovský slavičí veterán, nejstarší obecný slavík československé ornitologie, zjištěný kroužkováním. Bylo mu deset a sedmkrát jsem jej měl v ruce a pohladil po závěrečném zvážení. Když už to padlo – jeho hmotnosti byly pozoruhodné. Jak meziročně kolísaly. Kdo to má doma takhle výkazem?
Tak tenhle ptačí hrdina, který se už domů ale asi loni nevrátil, ten moji přednášku zahájí. Na něm zejména budu demonstrovat obtížnost získávání zpětných odchytů a hledání nástroje spolu s odpovědí na otázku: Jak na to, když vás ptáci znají?
Pro ostatní příznivce slavičího blogu, které víkendový Kostelec nad Černými lesy zřejmě nezajímá, aspoň přidám košatější charakteristiku některých obrazů, vřazených do projekce.
Objeví se někteří čeští kříženci chycení pro kroužkování, mezi nimi obrovský slavík od Března, vedený pod příjmením „XXL“. Objeví se odchyt unikátně zbarveného tmavého slavíka z letošní expedice, který je leucismem z velké části bílý. Tundrový modrák z kosodřeviny i jeho nížinný příbuzný od italského Říma, zpívající u nás na Brodku.
Velkou část zabírá problematika pelichání a objevy, k ní navázané. Tématu se věnuji od nového století a poslední roky se daří. No a pelichání se nebude už týkat jen slavíka obecného, ale i příbuzného slavíka tmavého. I takový obraz z českých podmínek konečně vlastním. A odhlédnu přitom na ostrov Hiddensee v samém začátku druhé půle minulého století a připomenu tamní objevy u stejného druhu, platící neskutečně dodnes. Výrazně mi ta znalost studie u nás poblíž osady Matice nedávného léta pomohla.
Děkuji pěkně, Williame Bergere!
Čas uteče, odložím mikrofon a připravím se zase až za rok. Budu-li moci.
…
Kdo jste zblízka, nezapomeňte zítra v šest večer, křtíme v Bousově knížku. Už mám do konvičky vodu z Jizery, je s listím vrb, jak je řeka táhne odkudsi shora. Ani se mi odtamtud nechtělo. Stál jsem a v tichu i jí děkoval za všechno. Ano, teď budu hodně bilancovat. Nadchází milý čas, slavičí příběhy míří k lidem. A snimi právě i řeka. Voněla po listí při tom setkání. Vyzkoušejte si to o víkendu sami, že si nevymýšlím.
Jizera byla čistá, nabraná voda jí ostudu neudělá. To je krásné, čistá řeka. Kolik v tom je radosti!
A ještě musím ke Klenici, ovšem ta bude podkalená, rybník je prázdný a vymílá se. Budu muset nabrat někde výš. U Šlejferny. Víte o tom, že tám stával velice úspěšný mlýn? Ale to je už opravdu z jiného šuplíku…
Nashledanou někde.
