…A voní travou.
Tak tohle možná znáte z titulní stránky Junáka před moc hodně lety. O prostovlasé dívce to je, stoupající strání a o poháru z jejich dlaní. I náš rok míří k zenitu, vždyť je osmnáctého! Viděl jsem pod Dobrou Vodou táhnout krajem starý trampy, fakt ještě jsou. Pozdravili jsme se hned a já o nich pak cestou ke Kněžmostu pořád přemýšlel. Udělali mi radost. Dobrý den.
Zažili jsme teď pár zajímavých lidí při kování v Mladé Boleslavi. Dám sem ten výtvor, jednu momentku. Nebo dvě. Abyste si od slavíků trochu oddechli. Původně jsem chtěl fakt (kolegovi) navrhnout, že uděláme poctu ptačímu králi pěvců, ale se slavíky mne město už jednou pořádně vypeklo a „jenom blbec se dvakrát spálí o stejná kamna“, znáte to.
Tak Tom nosil v hlavě skvělou myšlenku a nyní se to hodilo. Vytvořili jsme ve dvou za pracovní týden poctu Václavu Svobodovi, kdybyste nemohli přijít na to, kdo to byl, dám vám sem ještě třetí fotku. Pak už budete vědět. Možná že vám napoví třeba hlas ze stodoly. Tuhle osobnost region nedocenil.
Taky jsme o slavících diskutovali s kolegy i když v Belgii, Holandsku a Švédsku, odkud byli, je spíše slavík tmavý.
Zajímali se o můj výzkum a byli tím fascinováni. Slavíkem rekordmanem, sedmnácti stovkami kroužkovanců, třemi stovkami retrapů i mým nadšením. A hlavně těmi dvaacřiceti roky! Umělci umí ocenit. Když jsme pak v rámci programu vzlétli vyhlídkově nad město, mohli vidět i ten náš slavičí kraj. Ale zpátky k tomu červnu.
Nebude mi nejlíp, až se den začne zkracovat. Mám to, jak ty přírodní národy. I jako ptáci. Jak se sluncem úchvatně spolupracují! I mně se líbí dlouhé dny, když slunce shora nikam nepospíchá.
Nu, tak ještě pár hodin… . Nádherných.
A jednu zprávu odjinud – letos jsem si ověřil, že nikdy nebudu schopen všechna slavičí hnízdiště v oblasti zmapovat důsledně. Není to možné.
