Jedenáctý duben mne vylákal v podvečer znovu k Mnichovu Hradišti. Tam, kde v loni již druhým dnem byl slavík, je letos klid. Ale koukání je to hezké. Den ode dne keře houstnou, slavíci to mají vypočítáno dobře. Přiletí a křoví je schová. Do týdne zmizí v květech a v listí.
Kalendář příletů nemůže být přesný, z hnízdišť stačím navštívit vždy jen několik.
Věrný přehled by stál daleko více času, který pochopitelně nemám. Více než čtyři desítky míst obnáší jistě přes stovku slavičích párů, k průzkumu by bylo třeba vyrazit po ránu, s plnou nádrží, náhradním zdrojem pro přehrávač, všechna místa „naposlouchat“ a večer se vrátit domů. A tak se chovat nejméně čtrnáct dní – vskutku – krásný sen!
